ZADNÍ VÝTOŇ (Hinterheuraffl)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace provedena dne 1.5.2022)

xxx

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality


První doložené zmínky o osídlení v místech zvaných v pozdějších dobách jako Heuraffl jsou podle dostupných pramenů datovány do druhé poloviny 14. století, kdy se zde měli trvale usadit toulaví mniši poustevnického řádu sv. Pavla (tzv. eremité), v jejichž prospěch zde byl později dokonce založen i klášter. V souvislosti s příchodem prvních poutníků bývá zmiňován rok 1357, kdy je již celé území, původně patřící pod majetek pánů z Krumlova, součástí majetku Rožmberků a tvoří tak součást tzv. zboží rožmberského. Původní obydlí prvních poustevníků v podobě lesních chýší přitom mělo dát vzniknou i později užívanému názvu místa, které bylo v počátcích osídlení bezejmenné. Klášter pro potřeby příslušníků řádu byl potom založen Janem a Petrem z Rožmberka v roce 1384.

Druhý řád.... 

V roce 1491 dal tehdejší papež svolení k tomu, aby oba dva usedlé řády vytvořili společný klášter s tím, že každý z řádů bude i nadále žít podle svých regulí. Z Heurafflu se současně stalo poutní místo s možností koupě odpustků, což s sebou přineslo také výrazný zdroj finacování výstavby kláštera. Kostel i klášter byli vysvěceny v roce 1523 biskupem z Pasova. Mezi klášterní nadání, uznané již v roce 1389 pražským arcibiskupem, patřilo v té době, vedle některých práv (např. část mýtného z brodu ve Frymburku) a jiných zdrojů příjmů, také poměrně značné území, ato nejen v okolí samotného klášera. 

V polovině 16. století začíná klášterní život v Heurafflu postupně upadat a v roce 1584 byla správa poustevnického kláštera eremitů převedena pod vyšebrodský cisterciácký klášter. Společně se správou kláštera byla na vyšebrodské následně v roce 1592 převedeno i celé klášterní nadání, a veškerý tehdejší majetek kláštera se tak stal součástí vyšebrodského klášterního velkostatku. Když byl následně klášer v Heurafflu zrušen, byla veškerá správa majetku v rámci vyšebrodského velkostatku soustředěna v rámci panského dvora, který byl vyšebrodskou vrchnostenskou správou v Heurafflu zřízen.

Pozdější ves Heuraffl jako taková se však nepochybně začala formovat až s prvními osadníky z řad světských poddaných. Jejich příchod a usídlení v místě si nepochybně vyžádala potřeba stálé pracovní síly, zejména pro potřeby těžby dřeva ve svatotomáškých lesích a jeho dalšího zpracování. Na území krumlovského panství, které se nestalo součástí klášterního nadání, tak postupem času začaly vznikat první usedlosti (chalupy) poddaných pracujících pro krumlovskou v přilehlých lesích. Kdy přesně jednotlivé chalupy a další usedlosti vznikly není sice jisté, nicméně když je v roce 1625 zakládána krumlovská pozemková kniha pro danou lokalitu, na naprosté většině původních usedlostí, označovaných jako domky a chalupy, neváznou vůbec žádné dluhy a jsou zcela zaplaceny. Podle této, původně česky psaná registry, se přitom nepochybně jednalo o poddanskou ves v pravém slova smyslu. S ohledem na současné působení klášterního velkostatku vyšebrodských cisterciáků v místě prostřednictvím panského dvora, v jehož rámci byli taktéž evidováni poddaní, je možné lokalitě Heuraffl přisoudit tzv. pravou feudální správní roztříštěnost spojenou s dvojí patrimoniální správou v jednom místě. Krumlovská část Heurafflu byla v té době již nějakou dobu pod správou samostatného rychtářství Heuraffl, vyšebrodská potom pod přímou správou vyšebrodského kláštera prostřednictvím správce dvora - šafáře.

Když jsou potom v roce 1783 za účelem výstavby poddanských chalup prodány první parcely náležející k vyšebrodskému dvoru jednotlivým poddaným, jsou položeny pomyslné zákady pro vznik "vyšebrodské" části vesnice. S rostoucím počtem těchto chalup pak vyvstala potřeba reorganizace správy dané lokality i v případě vyšebrodského vlastníka, a klášterní vrchnostenskou kanceláří bylo v místě zřízeno také rychtářství. Kdy přesně bylo toto rychtářství zřízeo není zřejmé, nicméně ze zápisů do matričních knih vyplývá, že to bylo nejpozději v roce 1792. Rychtářství přitom neslo naprosto stejný název, jako rychtářství spravující krumlovskou část vesnice - tedy rychtářství Heuraffl

Prvotním impulsem pro následné faktické rozdělení vsi na dvě části podle příslušnosti k té či oné vrchnosti, bylo zřízení tzv. lokálie (duchovní správa s vlastním knězem mimo sídlo farnosti) pro celou ves v roce 1785 v rámci církevních reforem Josefa II. a stálá přítomnost tzv. lokalisty v místě. Pro účely evidenční (matriční) a správy poplatků byl totiž nucen  "úředně" od sebe odlišovat poddané v obou částech vesnice. Zatímco nově usedlé z vyšebrodské části vesnice úředně řadil do "vyšebrodského" Heurafflu (v orig. něm. Hohenfurtherischer Heuraffl), starousedlíky pocházející z původní krumlovské části spojoval buďto pouze se vsí Heuraffl bez dalšího označení, anebo jim jako místo pobytu uváděl Heuraffl "knížecí" (v orig. něm. Fürstlich Hueraffl). Neformálně tak ještě před následným faktickým rozdělením vesnice vymezil v rámci celé vsi dva obvody (okrsky), a to na půdorysu tehdejších vrchnostenských a majetkoprávních vztahů.   

Za formálním (faktickým) rozdělením historické vsi Heuraffl na dvě relativně samostatná sídla stojí až daňové reformy císaře Josefa II. Když byly v duchu Nejvyššího patentu o reformě pozemkové daně z roku 1785 v místě definovány nové základní daňové jednotky - tzv. katasterní obce, byly tyto vymezeny a vyměřeny právě ve shodě s vrchnostensko majetkovými vztahy k celé lokalitě tak, že obvod původní společné vsi Heuraffl byl rozdělen na dvě katasterní obce. Oproti zvyklostem v jiných částech celého regionu, kde se v případě správní roztříštěnosti nebo územní nespojitosti nějakého území ustanovovaly jako katasterní obce spíše tzv. díly, než-li nově pojmenovaná sídla (např. pro bývalou rožmberskou rychtu Wörles to byla jedna katasterní obec kolem samotné vsi označená jako Wörles - I. Teil a zbývající část kolem Horního Okolí označená jako Wörles - II. Teil), pro ves Heuraffl byly takto ustanoveny dvě části s různými názvy - Hinter Heuraffel pro vyšebrodskou část a Heuraffel pro část krumlovskou. Nový (Josefínský) katastr byl do praxe zaveden v roce 1789.

Ke sjednocení více než třísetleté oddělené správy obou částí Heurafflu došlo až po vzniku místních obcí v polovině 19. století, kdy se Zadní Výtoň (úředně v orig. Hinter-Heuraffl) stala s celým svým katastrem jednou z osad místní obce Přední Výtoň (úředně v orig. Vorder-Heuraffl nebo jen Heuraffl). Jako osada nebyla nikdy úředně členěna a tvořila vždy jen jeden sídelní celek.      

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu


Ke klášteru a panskému dvoru

Klášter v Heurafflu byl Rožberky založen jako klášter se šesti cellami a jednou kaplí. Z uvedeného lze dovodit, že maximální počet poutníků zdržujících se zde koncem 14. století nepřesahoval počet "pokojů", kterými klášterní budova disponovala.

Ke vzniku výtoňského dvora, resp. k počátku jeho příslušnosti pod majetek vyšebrodského kláštera, se okrajově vyjadřuje Dr. Valentin Schmidt v úvodu své edice vyšebrodského urbáře z roku xxxx, kdy uvádí, že příslušnost tohoto dvora spadajícího pod vyšebrodský klášterní majetek, v originále označovaného jako "Maierhof" (tedy panský či vrchnostenský dvůr), je datována rokem 1592, najisto pak ke dni 23.clistopadu 1597. Zdroje ke svým tvrzením však neuvádí. Ve vztahu k datu 23. listopadu 1597 však nelze přehlédnout listinu uloženou v archivu vyšebrodského kláštera z tohoto dne, kterou Petr Vok mj. převádí původní majetek kláštera v Heurafflu pod majetek klášetra vyšebrodského (cit. v orig. "...Deßgleichen wirdt dießem Stiefft und Convent Hohenfurt incorporirt unnd zuthann das Closter Heȳraffell mit allen anndern seinen zugehörigen Zehent, Gründen, Wiessen, Wassern und dergleichen..."). Schmidt tak najisto jako dobu vzniku dvora uvádí okamžik, kdy se původní poustevnický klášter stal majetkem vyšebrodské kláštera, nikoliv však dobu vzniku dvora jako takového. Kdy přesně byl tedy dvůr v Heurafflu ve smyslu většího hospodářského statku zřízen není zřejmé. Nepochybně však byly k hospodářským i bytovým účelům užívány původní klášterní stavby.

Ani o personálu dvora neexistuje mnoho informací. Ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 však zjišťujeme, že kromě šafáře jménem Marx Ilgo, kterému mělo být tou dobou pouhých 24 let, byly dalšími poddanými na dvoře v Heurafflu (v orig. něm. Hayrafelhof) šafářka Barbara Weinwurmin (45 let), pacholek Balthasar Mattschego (19 let), pasáček Martin (17 let) a dvě děvečky, Rosina (17 let) a Catharina (14 let). Samo osazenstvo dvora tak dává tušit na velikost celého dvora, resp. na rozlohu obhospodařovávané zemědělské půdy a rozsah prací, které bylo nutné na dvoře v polovině 17. století zastat. 

Příliš mnoho dostupných informací není ani k rozsahu majetku, který dvůr, resp. předtím klášterní majetek v minulosti tvořili. S ohledem na kontinuální držbu původních klášterních "statků" v rukou vyšebrodských cisterciáků až do zániku feudálního zřízení však lze celkem oprávněně předpokládat, že původní klášterní majetek z doby největšího rozmachu kláštera v polovině 16. století se v případě lokality Heuraffl v podstatě shoduje s územím následně vymezeným jako katasterní obec Hinter-Heuraffl, a že vyšebrodský panský dvůr v Heurafflu tvořil téměř veškerou zemědělsky využitelnou půdu na takto vymezeném území. Z exekvačního výtahu tereziánského katastru z pol. 18 stol. pro vyšebrodský velkostatek potom vyplývá, že pro vrchnostenský dvůr v Heurafflu byly jako daňově významné výměry zemědělských pozemků do dominikální fassie zaneseny následující údaje: 68.2 výsevkových strychů polí, pouze 2.2 strychu lad a 34 vozů luk.

Ve vztahu k zániku panského dcora Schmidt uvádí, že k roku 1788 musel být dvůr již zcela rozdělen mezi dědičné nájemce (v orig. něm. Erbpächter). Schaller přitom tvrdí, že vyšebrodský panský dvůr se v Heurafflu podle podkladů, které následně v roce 1798 publikoval ve svém sborníku, ještě nacházel. Otázkou však zůstává, z jakého roku jeho podklady ve skutečnosti byly. Sommer potom v roce 1841 uvádí, že panský dvůr byl zrušen krátce poté, co byla v Heurafflu ustanovena tzv. lokálie, což by potvrzovalo tvrzení Schmidta. Současně uvádí, že část původních dvorských pozemků byla převedena na duchovního a učitele, a zbývající část potom na usedlé osadníky (v orig,. něm. "...der andere an Ansiedler emphyteutisch veräußert worden..."). 

K mlýnu

Ještě dříve, než byly ve vyšebrodských evidenčních knihách provedeny zápisy prvních prodejů pozemků náležejících k panskému dvoru, byl do nich proveden zápis vztahující se k mlýnu, který se nacházel v blízkosti bývalého káštera na Výtoňském potoce. Pode zápisu z roku 1750 provedeného do gruntovní knihy rychty Slupečná zakoupil výtoňský mlýn (v orig. něm. Heÿraffler Mühl) dne 1. ledna 1750  Andreas Schwartzinger, který v té době již na mlýně působil jako mlynář (arg. zápis "...A.S. alß Müller in Heÿrafl verkaufft..."), a to za rovných 200 zl. Kdy přesně předtím mlýn vznikl není prozatím zřejmé, nicméně v dominikálních fassiích tereziánského katastru vyhotovených vyšebrodskou vrchností je mlýn v Heurafflu vykazován jako vrchnostenský (tedy panský) jak v roce 1713, tak v roce 1749. Svým popisem je přitom v těchto "daňových přiznáních" v obou případech charakterizován jako mlýn o jednom kole na nestálé vodě.

Po "zakoupení" mlýna do dědičného nájmu v roce 1750 zůstává mlýn v držení rodiny Schwarzinger nejméně do roku 1881, kdy jsou uzavřeny zápisy v původnách pozemkových knihách založených v roce 1777 ještě vyšebrodskou vrchnostenskou správou. Podle zápisů do těchto knih tvořilo příslušenství mlýna 6 měřic (v orig. něm. Matzen) polí a 6 měřic luk, a dva dominikální rejty (později označované jako tzv. svobodnické) (v orig. něm. freistücken). Jednotlivými držiteli mlýna přitom podle zápisů do těchto knih byli:

1750 Andreas Schwartzinger  vůbec první známý držitel mlýna zapsaný do pozemkových knih;
1773 Martin Schwarzinger syn Andrease Schwartzingera, který mlýn převzal po smrti svého otce a vypplatil zbylé pozůstalé;
??? Johann Presel nový manžel vdovy po Martinu Schwarzingerovi Marie, který převzal mlýn do dočasné správy pro nezletilé; 
1828 Adalbert Schwarzinger syn Martina Schwarzingera, který mlýn převzal po svém zesnulém otci od svého poručníka Johanna Presela; 
1854 Franz Schwarzinger poslední známý držitel mlýna podle zápisů do pozemkových knih.

V roce 1921 byla podle sčítacích archů vlastníkem mlýna vdova Ludmilla Neudorfer, která mlýn také fakticky provozovala společně se svým synem Johannem. Společně s nimi na mlýně, který měl stále úředně přidělené č.p. 16, další dvě její děti. Jmenovaná jej provozvala jako tzv. námezdní mýn (v orig. něm. Lohenmūhle der Ludmilla Neudorfer). Mlýn poté zůstal v provozu až do roku 1952, kdy byl krátce před napuštěním lipenské přehradní nádrže zbourán.

Kromě prostého označení mlýn v Heurafflu se v pozemkových knihách setkáváme s jeho označením jako Schwarzingerův (dominikální) mlýn (v orig. něm. Schwarzingerische (dominical) Mühle) a v některých meziválečných a poválečných pramenech jako Neudorferův mlýn (v orig. něm. Neudorferische Mühl) anebo díky jeho poloze také jako Kostelní mlýn (v org. něm. Kirchenmühl).

K usedlostem a chalupám

Záznamy k prvnímu prodeji pozemku náležejícího k panskému (vrchnostenskému) dvoru vyšebrodského kláštera je v pozemkových knihách datován rokem 1781, kdy xxxx tohoto roku zakoupila Regina Sutkin za účelem výstavby vlastní chalupy na vlastní náklady pozemek, který pro ni byl se souhlasem vrchnosti a hospodářkého úřadu z "dvorských" pozemků vyčleněn (v orig. něm. "...von dem Hoff Heÿraffl grund...ein stelle außgewiesen und verkaufft worden..."), a to tzv. na tři životy za částku 30 zl. Podle dalších zázamů byla chalupa skutečně vystavěna a v době formování stabilního katastru měla úředně přidělené číslo popisné 20.

Prodej pozemků náležejících k panskému dvoru se v následujících letech značně zintenzivnil, a v letech 1783 až 1786 získalo tímto způsobem místo pro výstavbu vlastní chalupy dalších 20 nových osadníků s charakterem tzv. dominikalistů. Stejně jako v roce 1781, i tyto prodeje pozemků za účelem výstavby chalupy (v orig. něm. "...von dem Herrschafftlich Grund des Heÿraffl Hofes, gegen selbst aufgebaunung von eigenen Mitteln, seines Heußel, die pure Stelle verkaufft worden...") byly uskutečněny tzv. na tři životy a staly se základem pro výstavbu nových dominikálních chalup (v roce 1783 pro budoucí domy s č.p. 9, 10, 11, 13, 14 a 15, v roce 1784 pro domy č.p. 5, 8 a 24, v roce 1785 pro domy č.p. 2, 4, 6, 12, a 23, a konečně v roce 1786 pro domy č.p. 1, 3, 25, 26, 27 a 28). Až na dva pozemky nacházející se v blízkosti původního dvora v pozdější pozemkové trati Hofwiesen se přitom jednalo o pozemky nacházející se v blízkosti řeky Vltavy při cestě vedoucí do Frymburka v severní části lokality a o pozemky při samém břehu řeky v jižní části lokality.

V roce 1790 zakoupil od vyšebrodské vrchnosti Martin Krepper za 80 zlatých "pouze ve zdech existující" rybářskou chalupu (v  orig. něm. "...das blos in Maurere bestehende Fischerhäußel...") stojící v blízkosti kostela (dům č.p. 19). Zda šlo o stavbu nedokončenou nebo o stavbu rozpadlou či dokonce vyhořelou není zřejmé. Jisté je však to, že před prodejem byla najisto majetkem vyšebrodského kláštera a že pravděpodobně mohla tvořit i součást jejich dvora. V roce 1796 potom koupil další pozemek na výstavbu nového domu Michael Bayer (v orig. něm. "...ein Häuselbaustelle...", pozemek pro budoucí dům č.p. 21). Jmenovaný přitom koupil část svobodnického pozemku od Alberta Zeuera, který tento předtím zakoupil od vyšebrodské vrchnosti. V roce 1802 prodal Franz Matthias Fink svoji chalupu nově vystavěnou taktéž na svobodnickém pozemku (v orig. něm. "...auf einem Freystücke neu erbaute Häusel...") nově usedlému Albertu Mahorndlovi, a do pozemkových knih tak byla zapsána další samostatná poddanská usedlost (chalupa) (dům z pozdějším č.p. 22) v rámci celé lokality Hinter Heuraffl a celkový počet obytných domů se tak zvýšil již na 28.

Z mapových podkladů stabilního katastru z roku 1826 potom vyplývá, že se na území celé katasterní obce Hinter Heuraffel nacházelo celkem 28 obytných domů s úředně přiděleným č.p., mezi kterými byli i původní mlýn (č.p. 16) a jedna obecní chalupa (č.p. 7). Tři čísla popisná byla přidělena stavbám v prostoru původního panského dvora (č.p. 17 - sídlo lokalisty a později fara, č.p. 18 sídlo školy a bytu učitele a č.p. 19 původní rybářský dům). Zbývající domy byly dominikální usedlosti a chalupy. Na základě stejných podkladů potom můžeme potvrdit tvrzení Sommera, že formální zánik původního panského dvora byl spojen s převodem původních dvorských pozemků do užívání jiných osob, neboť vedle obecních pozemků tou dobou tvořily v celé katasterní obci pozemky v držení vyšebrodského kláštera jen velmi nepatrnou část.

Na dlouho poslední změnou v sídlení struktuře a v majetkových vztazích v celé lokalitě byl prodej chalupy s přidělený č.p. 29 Johannu Kollingerovi zapsaný do pozemkových knih v roce 1847. Tato chalupa byla předtím vystavěna na vrchnostenské půdě jako součást usedlosti (chalupy) č.p. 14 (pravděpodobně jako přístave nebo vejminek) (v orig. něm. "...auf obrigkeitlich Grunde erbauten Hausel Nro.C. 29 in Hinterheuraffl..."), a s ohledem na počty domů publikované v polovině 19. stol. musela být tato chalupa vystavěna (a číslo jí být přiděleno) mezi léty 1826 a 1841. S celkovým počtem 29 obytných domů je potom lokalita a následně i ves (osada) spojována až do konce 19. století.

Vývoj v počtu usedlostí a obytných domů v Zadní Výtoni podle údajů zapsaných v evidenčních knihách vyšebrodského kláštera a místopisných sbornících:

rok do 1781 1786 1789 1826 1841 1843 1850
usedlosti / obyt.domy 0 10 29 29 29
z toho v hist. lokal. 0 ??? ??? ??? ???

xxxx

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v osadě Zadní Výtoň podle oficiálních výsledků sčítání lidu.  

rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
domy 29 29 29 33 33 33 35 21
obyvatelé 218 227 214 201 221 199 222 38

K údajům z předchozích let viz pozn. 2.

Poznámky:

1) xxx

2) Místopisné sborníky charakterizují ves Zadní Výtoň co do počtu domů a obyvatel následovně: Schaller, 1789 - Heuraffel, Heyraffel - 10 domů s jedním panským dvorem; Sommer, 1841 - Hinter-Heuraffel (staročesky "Na Wejtoně"), lidově Haraffel, Haarraffel - ke vsi Vorder-Heuraffel přilehlá ves o 29 domech s 222 obyvateli, jenž má 1 lokalistický kostel, 1 školu, 1 mlýn a 1 rybárnu; Palacký, 1848 (podle úředního soupisu z roku 1843) - Hinter-Heufarrel - 29 domů a 219 obyvatel.

3) xxx

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.

Podmínky použití informací:

Není-li u jednotlivých příspěvků, článků a ostatního textu uvedeno jinak, je veškerý textový obsah těchto webových stránek volně k dispozici a je zpřístupňován v rámci licence Creative Commons BY-SA 3.0 CZ. Obrazový obsah může být chráněn autorským zákonem. V případě zájmu o použití některého z obrázků či fotografie nás neváhejte kontaktovat.

CC BY-SA

Administrace

HISTORIA LIPENENSIS

Stránky věnované historii obce Lipno nad Vltavou