VORDERE HÄUSER

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 3.5.2022)

Jako Vordere Häuser (česky doslova Přední domy) bývala ještě v polovině 20. století označována lokalita nacházející se v severovýchodní části katasterní obce Přední Výtoň v prostoru mezi řekou Vltavou a Jezuitským lesem (něm. Jesuitenwald). Mezi historické lokality obce v širším slova smyslu přitom patří ta její část, která byla při napuštění lipenské přehradní nádrže zcela zatopena.

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality


První zmínky o osídlení lokality později známé jako Heuraffl bývají sice datovány na konec 14. století, až do konce 16. století je však toto osídlení spojováno výhradně s klášterním založením v těch jejích částech, které v pozdější době patřily Vyšebrodskému klášteru a následnš tvořily katasterní obec Zadní Výtoň (něm. Hinter Heuraffel). Převážnou část území, a to včetně toho, na kterém se později nacházela také lokalita Vordere Häuser, však v minulosti tvořily především pozemky patřící pod Krumlovské panství, které se ve stejné době staly základě pro katasterní obec (Přední) Výtoň (něm. (Vorder-) Heuraffl).

Počátky osídlení v "krumlovské" části Heurafflu možno přitom datovat až na počátek 17. století (najisto pak do roku 1623), kdy se zde již nacházelo několik chalup označovaných společně jako Holzknecht nebo Waldheisler. V této době byly ještě původní dřevařské a lesní chalupy a usedlosti v krumlovské části Heuraflu pod správou rychtářství Rychnovského (něm. Gericht Reichenau), do kterého byl přetvořen původní správní obvod panství Vítkův Hrádek (staroč. v roce 1515 Panstwi hradu Witkowa kamene neb Witkova Hrádku, kolem roku 1550 potom k Witkovemu hradku Richtarzstwi Richnowsky). Rostoucí hustota osídlení si ale vyžádala změnu i ve správě celé lokality, což vedlo k ustanovení samostatného rychtářství pro celou ves, které neslo název rychtářství Heuraffel (v orig. něm např. v roce 1773 Gericht Haÿraffl). Toto rychtářství potom bylo správní jednotkou v rámci krumlovského panství až do zániku feudálního zřízení.

V průběhu formování nových daňových územních jednotek v rámci reforem císaře Josefa II. byla v roce 1789 z celé lokality krumlovského Huerafflu vytvořena samostatná katasterní obec nesoucí název Heuraffel, která se ve své podstatě shodovala s částí původní vsi označovanou někdy též jako "knížecí" (v orig. něm. Fürstlich Heuraffel), a to právě díky spojitosti na krumlovské panství a jeho tehdejší držitele; na rozdíl od vyšebrodské části, označované také jako Hohenfurtherische Heuraffel, ze které byla ustanovena katasterní obec Hinter Heuraffel.

Držitelé krumlovského panství nebývali jedinými patrimoniálními správci nad majetkem a poddanými v lokalitě Vordere Häuser. Část Jezuitského lesa, včetně několika lesních rejtů, totiž byla majetkově spojována také s Městem Krumlov, přičemž přímou správu tohoto majetku (těchto míst) pro krumlovské měšťany prováděl pravděpodobně hajný, který zde měl i svoje sídlo (hájovnu). Tato feudální správní roztříštěnost je však s hlediska zájmu o historické lokality obce Lipno nad Vltavou bezvýznamná, neboť jednak se jednalo o roztříštěnost blížící se svojí poddstatou roztříštěnosti nepravé (pouze správa majetku) a jednak krumlovský měšťanský majetek téměř najisto nezasahoval do budoucí zátopové oblasti. Jen pro úplnost se potom sluší dodat, že nejméně jeden dům v krumlovské části Heurafflu býval v minulosti majetkově spojován také s velkostatkem Římov.

Při vzniku místních obcí v polovině 19. stol. se lokalita Vordere Häuser, jakožto součást tehdejší katasterní obce Heuraffel, stala součástí stejnojmenné místní obce Heuraffel (česky též Hejrov), v pozdějších dobách nesoucí též název Vorder-Heuraffl (česky Přední Výtoň), pod kterou celá lokalita patřila i v době jejího částečného zatopení v letech 1958 a 1959 a pod kterou její zbývající část patří do současné doby. Zatopená část lokality Vordere Häuser potom byla ke katastru obce Lipno nad Vltavou připojena až v v rámci pozemkových reforem spojených s úpravami spojenými s napuštěním lipenské přehradní nádrže.

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu


Podle mapových podkladů stabilního katastru z počátku 19. století tvořilo osídlení lokality Vordere Häuser celkem pět selských usedlostí (statků) a krumlovská měšťanská hájovna, přičemž v budoucí zátopové zoně se nacházely celkem tři z těchto usedlostí (statky s č.p. 45, 46 a 47). Lze přitom oprávněně vycházet z toho, že toto byly jediné usedlosti (obydlí) v zátopové části lokality, které se zde nacházely i předtím.

Všechny tři usedlosti jsou pojaty mezi domky a chalupy zapsané do pozemkové knihy založené již v roce 1623. V této, původně staročesky vedené evidenční pomůcce, ve které jsou zápisy ke všem krumlovským chalupám uvozeny společným nadpisem Domeczczy a chalupy w Heirafflu Hulczknechtskym, tak nacházíme mezi 23 původními domky a chalupami domek a dvůr Hanze Freysmuetha (pozdější č.p. 47), dům Adama Hobenpochera (pozdější č.p. 47) a domek k Michala Freysmuetha (pozdější č.p. 45). Všichni tři držitelé svých usedlostí přitom mají svá obydlí v době provedení prvotního zápisu zcela zaplacené. 

Podle Soupisu poddaných provedeného rychtářem rychnovského rychtářství Stephanem Khayßerem dne 26. března 1651 žili společně s tehdy třiadvacetiletým Thomanem Freißmuthem, který v držbě domku nahradil svého otce Hanze, jeho žena Maria, pacholci Andreas a Jacob, děvečka Martha a  na vejminku pravděpodobně jeho matka, vdova Catharina s dcerou Ewou. V domě Adama Hobenpochera (v soupise uvedeném jako Hampacher) tou dobou žili jeho žena Catharina, synové VeichtlGeorg a jeho matka, vdova Barbara. Ve třetím domku, který mezitím převzal Abraham Freißmuth, žili kromě samotného Abrahama jeho žena Maria, děvečka Christina a jako nájemníci Daniel Paur s ženou Catharinou. Celkem 17, do soupisu pojatých poddaných, však pravděpodobně nebyl skutečný počet osob žijících v polovině 17. století ve všech třech obydlích na území pozdější lokality Vordere Häuser, neboť v soupise byly uváděny děti až od věku deseti let. V Soupise nejsou nijak spojováni s lokalitou Heuraffl, ale jsou společně s dalšími chalupníky a členy jejich domácnosti uvedeni až na samém konci soupisu provedeného pro celé rychtářství v samostatné části označené jako Holzknecht und Waldheisler betref..

Rovněz tak berní rula z roku 1654 neužívá k označení chalupníků usedlých v lokalitě Heuraffl tohoto názvu, ale obdobně jako v případě Soupisu, jsou v této berní evidenci uvedeni společně s ostatními usedlími v samostatné části označené jako Waldt und Holczknecht. Všichni tři jsou uvedeni mezi rolníky, jenž mají vlastnosti osedlého, přičemž všichni tři měli mít k dispozici 10 výsevkových strychů polí (rolí). Jejich možnosti obživy byly visitační komisí označeny za velmi skromné s tím, že se živí především předivem a dobytkem. Významným zjištěním je také to, že sztejné vlastnosti, jako měli oni (tedy vlastnosti osedlého), měli v celé lokalitě již jen dva další rolníci, neboť zbývající byli v berí rule kvalifikováni jako tzv. zahradníci (8 za osedlého platících). Celkový počet usedlých je i v berní rule uváděn 23. Z poznámek učiněných po vyhotovení berního soupisů potom vyplývá také to, že usedlost Thomana Freißmutha v roce 1689 vyhořela a byla defalcírována (dočasně osvobozena od poplatků).

Tereziánský katastr z roku 1713 již užívá označení Heuraffel (v edici užito soudobého názvu Přední Výtoň) a i z něj je zřejmé, že celkový počet poddanských rolníků (hospodářů) v krumlovské části Heurafflu zůstává nezměněn, když jich vykazuje celkem 23. Všichni jsou přitom klasifikováni jako tzv. dominikalisté, tedy jako usedlí na dominikále (na dominikální půdě). Kromě toho je do poddanských fassií proveden zápis o tom, že se v krumlovské části Heurafflu v době vyhotovení přiznání nacházelo dalších 20 chalup, které tou dobou nebyly předmětem berně (daně). Z poznámek potom vyplývá, že se tamní obyvatelsto vesměs živí jako nádeníci, dřevaři nebo tkalci. 

Zásadní změna v dosavadních majetkoprávních vztazích přišla pro poddané usedlé v krumlovské čísti Heuraflu v roce 1795, kdy tehdejší majitel krumlovského panství vydal svým nařízením souhlas k převodu dominikální zemědělské půdy do dědičného nájmu poddaných. Mezi těmi, kteří se na základě tohoto nařízení stali ke dni 1. ledna 1797 dědičnými vlastníky (dle smlouvy v orig. něm. erbliche nutzbare Eigenthum) jasně vymezených zemdělských pozemků byli i všichni tři hospodáři v budoucí zátopové blasti lokality Vordere Häuser. Podle zápisů do pozemkových knih jimi v té době byli Thomas HolzbauerFerdinand LeitgebMatthias Köblinger.

Při formování nového stabilního katastru v 1. pol. 19. stol. (indikační skicy byly za přítomnosti tehdejšího rychtáře Antona Prölla potvrzeny 23. srpna 1826) mají všechny tři usedlosti přidělena již svá nová čísla popisná vzešlá z přečíslování provedeného počátkem 19. století. Usedlost s původním č.p. 6 ná nové č.p. 45, s původním č.p. 4 nové č.p. 46 a s původním č.p. 5 nové č.p. 47, a jako jejich držitelé byli do katastrálních podkladů zaneseni Albert Koblinger (č.p. 45), Thomas Holzbauer (č.p. 46) a Simon Fux (č.p. 47). Z indikačních skic je potom zřejmý i poloha a rozsah jejich obhospodářovaného majetku (zemědělské půdy).

Vývoj v počtu usedlostí a obytných domů v krumlovské části lokality (pozdější katasterní obci) Heuraffel podle údajů zapsaných v evidenčních pozemkových knihách držitelů krumlovského panství:

rok 1623 1653 1713 1797 1826 1841 1850
usedlosti / obyt.domy ???
z toho v hist. lokal. 3 3 3 3 3 3 ???

První čsl. sčítání lidu v roce 1921 ...

Do konce 2. světové války pak v budoucí zátopové oblasti přibyly ještě nejméně dva další domy, které společně s původními statky nakonec ustoupily výstavbě lipenské přehradní nádrže.

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v osadě Přední Výtoň podle oficiálních výsledků sčítání lidu:  

rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
domy 62 68 74 75 77 76 83 54
obyvatelé 535 566 547 554 552 500 563 126

K údajům z předchozích let viz pozn. 2.

Další údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich sběru a přípravě k publikování se momentálně pracuje.

Podmínky použití informací:

Není-li u jednotlivých příspěvků, článků a ostatního textu uvedeno jinak, je veškerý textový obsah těchto webových stránek volně k dispozici a je zpřístupňován v rámci licence Creative Commons BY-SA 3.0 CZ. Obrazový obsah může být chráněn autorským zákonem. V případě zájmu o použití některého z obrázků či fotografie nás neváhejte kontaktovat.

CC BY-SA

Administrace

HISTORIA LIPENENSIS

Stránky věnované historii obce Lipno nad Vltavou