SLUPEČNÁ (Luppetsching)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 9.10.2021)

Slupečná jako historická lokalita obce bývala vůbec největším osídleným místem v celém okolí. Již v polovině 16. století jí tvořilo deset usedlostí, jejichž počet se v průběhu doby téměř ztrojnásobil. Historicky byla tradičním sídlem rychtáře slupečenského rychtářství a bývala přirozeným i formální střediskem celého území, které v minulosti tuto stejnojmennou rychtu a následně i obec tvořilo. V poválečném období se zde až do roku 1958 nacházelo také sídlo MNV. Centrum této historické lokality, které je možné situovat do prostoru stávající návsi, se nachází přibližně 1,2 km SZ směrem od centra obce v nadmožské výšce 760 m n.m. Změna ve významu Slupečné jako sídla přišla po druhé světové válce v souvislosti s odsunem původního německy mluvícího obyvatelstva a především pak s výstavbou vodního díla Lipno. Plánovitý přesun centra celé obce do nově vzniklého sídliště v Lipně spojený s přejmenováním celé obce a zřízením hospodářtví Státních statků na přelomu 50. a 60. let 20. století potom určily další vývoj tohoto sídla směrem k zemědělsko - rekreační lokalitě obce, když tento charakter si celá osada zachovala až do 90. let 20. století. Zánik Státních statků spojený s neúspěchy nástupnických organizací potom znamenaly, že se tato lokalita stala téměř výhradně rekreační lokalitou obce, jejíž charakter si i přes určitý počet trvale usídlených osob lokalita zachovala do současné doby. V současné době se zde stále nachází několik domů z předválečného období, které jsou užívány jak k trvalému bydlení, tak k rekreačním účelům. Tyto domy doplňují stavby obdobného charakteru vzniklé v novodobé hisotorii obce, torzo původního hospodářství Státních statků a novodobý rekreační resort. Z hlediska terminologie používané v aplikacích CZ_RETRO tak možno Slupečnou označit za torzální osadu částečně převrstvenou druhotnou zástavbou různého druhu.

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality


Již první písemné připomenutí v roce 1353 dokládá příslušnost Slupečné pod majetek vyšebrodského kláštera. V listině z tohoto roku, vyhotovené vyšebrodským opatem Albertem, je zmiňován mj. roční výnos z některých "klášterních statků" ve Slupečné (v orig. lat. annuos redditus in bonis nostris in Lvppulsching), které byly za účelem zajištění potřebných příjmů klášterem pronajaty . Jako majetek kláštera je ves připomínána i v urbariárním soupise z počátku 15. století, ve kterém je uvedena jako Lupoczyng. Počínaje rokem 1530, kdy je jako Villa Lupoczing uvedena společně s ostatními historickými lokalitami obce v klášterním urbáři, potom možno příslušnost ke klášteru ve Vyšším Brodě dovozovat nepřetržitě až do zániku feudálního zřízení a vzniku místních obcí.

Podle pramenů z přelomu 16. a 17. století je sice Slupečná jako ves v rámci vyšebrodského klášterního majetku podřazena pod rychtářství Bolechy (rychtářství bolešské), ale prameny od poloviny 17. století dokládají fakt, že územně správní jednotkou, pod kterou tato ves, jakož i ostatní historické lokality v jejím okolí, spadaly po celý zbytek feudálního společenského řádu, bylo nově zřízené rychtářství Slupečná (rychtářství slupečenské). Samotná ves přitom byla zpravidla i sídlem samotného rychtáře. Kromě Slupečné byl rychtář tradičně ustanovována také z usedlých v nedaleké Kobylnici či na dvoře Mrakšov.

Žádný z dostupných pramenů nedokládá, že by ves Slupečná někdy v minulosti byla podrobena tzv. pravé feudální roztříštěnosti, se kterou se můžeme setkat u jiných vesnic napříč celým vyšebrodským velkostatem. Určité záznamy sice nacházíme např. v urbáři frymburského farního kostela z roku 1593, ze kterých vyplývá, že patronátní klášter v rakouském Schläglu (dnes součást hornorakouského městečka Aigen a. M.) měl určité své "zboží" spojené i se Slupečnou, nicméně tyto vztahy měly najisto toliko charakter majetkový. Za jediného patrimoniálního správce v pravém slova smyslu (tedy ve smyslu majetkového i osobního vztahu k poddaným na území celé vsi) tak nutno považovat jen vyšebrodský klášter.

Při vzniku místních obcí v polovině 19. století se ves Slupečná stává osadou nově vzniklé místní obce Slupečná (něm. Luppetsching), pod kterou potom patří nepřetržitě až do konce roku 1957. Z rozhodnutí tehdejších správních orgánů čs.státu byla s účinností od 1.1.1958 původní obec Slupečná přejmenována na Lipno nad Vltavou a osada nesoucí název původní obce se tímto okamžikem stala jen běžnou osadou "nově vzniklé" obce, kterou je de facto do současné doby.

Z hlediska administrativně správního byla osada Slupečná od počátku 20. století rozdělena na místní části, kterými byly:

  • ves Slupečná (něm. Luppetsching), což byla lokalita původní vsi; ke vsi byly počítány i ostatní domy nepřiřazené k jiné lokalitě,
  • Petrův mlýn (Petermühle), což byla lokalita původního mlýna na Slupečenském potoce JV směrem od centra vesnice, která byla ke Slupečné řazena již v evidenci vyšebrodského urbáře z roku 1530; tato lokalita je popisována a posuzována jako samostatná historická lokalita obce,
  • samota Malý mlýn (Kleinmühle),
  • jednotlivě stojící usedlosti a domy (samoty) situované severně od centra vesnice směrem ke Kališti s těmito úředně uznanými názvy: U Draxlerů (Beim Draxler), U Schimplů (Beim Schimpl) a U Zikmundů (Beim Siegmund); ve 30. a 40. letech byly všechny tři lokality posuzovány společně jako jedna jediná místní část nesoucí název Na pastvině (něm. Heuker),
  • samota Ödbauer, tvořící jako místní část součást osady Slupečná od 30. let 20. století; lokallita za lesem směrem k Lipnu.

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu


Podle zápisů do vyšebrodského urbáře z roku 1530 bylo ve vsi Slupečná celkem deset poddanských usedlostí. Realativně samostatnou, v pořadí jedenáctou usedlost potom tvořil Petrův mlýn, který byl urbářem řazen právě pod ves Slupečná. Jako lenní usedlost (v orig. lat. feodo) je však podle zápisu vykazována jedna jediná, která byla připisována poddanému jménem Hans Straus. Ostatních devět usedlostí muselo být v té době užíváno v jiném režimu (pravděpodobně šlo o tzv. nezakoupené usedlosti popř. o usedlosti tzv. dominikalistů). Do začátku 17. století se však i tyto usedlosti staly podmíněně dědičnými, neboť v nově založené gruntovní knize z roku 1637 je již zapsáno všech deset usedlostí s tím, že jakékoliv převody, které se jich týkaly, byly do gruntovních knih zapisovány nepřetržitě až do konce feudálního zřízení v polovině 19. století. Kdy přesně ostatní usedlosti přešly do režimu lenních není zcela jisté, nicméně k podstatné většině z nich nacházíme zápisy do sirotčích a kupních knih již koncem 16. století. Jen pro úplnost nutno poznamenat, že zbylými poddanými zapsanými do urbáře z roku 1530 byli jistý MatgieMathes Kunig, Paule Gebhart, jistý Peter, Georg Marsch, Hans Gursche, Wolfl Merax, Lindl WagnerMichale Mars.

Ani v polovině 17. století se počet slupečenskýchbusedlostí zanesených do poddanských evidencí vyšebrodského kláštera nemění. Jak záznamy v gruntovní knize, tak záznamyv Soupise poddaných podle víry z roku 1651 a v berní rule z roku 1654 udávají jako počet usedlých ve vsi Slupečná deset. Podle berních záznamů přitom mělo všech deset rolníků vlasnost osedlého, a dohromady obhospodařovali celkem 170 osevkových strychů zemědělské půdy (rolí). Jak potom vyplývá z poznámek vistitační komise, všichni "seděli" na dobře vystavěných selských dvorech a byli zaopatřeni všemi hospodářskými potřebami s tím, že role dosti skrovné mají. Podle týchž poznámek byla jejich půda dobrá, žitná. Stran jejich obživy záznamy uvádějí, že se živili předivem a plátnem, nicméně poznámka o výkonu "živnosti" tkadlece je provedena jen u Martina Muhlpockha;Matěje MaryšeMatěje Freyera je dokonce uvedeno, že jsou tesaři. Podle Soupisu bylo vyšebrodskou vrchnostenskou kanceláří ve Slupečné evidováno celkem 45 poddaných. Jako poddaní však byly evidovány pouze osoby, kterým bylo více než 10 let. Při zohlednění faktu, že běžný počet dětí do 10 let v jedné vesnické rodině se v polovině 17. století pobyhoval kolem čtyř až pěti, musel být skutečný počet obyvatel ve vsi Slupečná v té době minimálně dvojnásobný.

První evidovanou změnu v počtu usedlostí ve vsi Slupečná zanamenáváme v roce 1691. Novou poddanskou usedlostí se stala chalupa, kterou vystavěl na původně obecním pozemku Balthaser Matschego. S jejím zápisem však přichází až gruntovní kniha z roku 1713 v době, kdy tato chalupa již patřila Bernhardtu Matschegovi. Co bylo důvodem pozdního zápisu do gruntovních knih není zcela zřejmé. Uvedená chalupa je také najisto jednou ze dvou chalup, které jsou zaneseny i do poddanských fassí tereziánského katastru z roku 1713.

Podle výtahu z poddanských fassí tereziánského katastru obhospodařovalo deset slupečenských sedláků na počátku 18. století celkem 189.2 výsevkových strychů polí, 9.3 strychů pastvin, 59 vozů luk a k dispozici navíc měli 73.3 strychů lesů. Ještě předtím, než jsou uzavřeny zápisy v gruntovní knize z roku 1713, jsou mezi poddanské usedlosti ve vsi Slupečná připsány další dvě chalupy, původně vystavěné jako obecní. První z nich je chalupa Mathiase Merxbaura zapsaná v roce 1747, druhou potom chalupa Andrease Muhlbocka, zapsaná do knih v roce 1771. Při zakládání nové pozemkové knihy v roce 1777 jsou tak pro Slupečnou provedeny zápisy celkem třinácti poddanských usedlostí, které tvoří deset původních usedlostí a tři chalupy. Která ze zmiňovaných dvou nových chalup byla tou druhou, která byla zanesena do poddanských fassí tereziánského katastru z roku 1713, a která tedy musela fakticky existovat již v tomto roce, není zřejmé.

V roce 1786 se v gruntovních knihách obejvuje zápis o prodeji původně obecní kovárny (v orig. něm. Gemein Schmitten in LuppetschingWenzlovi Studlarovi. V případě kovárny se jednalo o dům postavený v centru vesnice na potoce a s ohledem na zákresy v dobových mapách je zřejmé, že se muselo jednat o malý hamr.

Při přípravných pracích spojených s formováním stabilního katastru v první polovině 19. století bylo do indikačních skic geometry zakresleno celkem osmnáct obytných domů, domů  identifikovaných svým číslem popisným. Vzhledem k tomu, že jeden z původních statků vykazovaných do té doby jako jedna jediná poddanská usedlost, je tvořen dvěma obytnými domy se samostatným čp. (domy čp. 12 a 13), vzrosl počet domů oproti stavu v roce 1777 o tři. Tyto "nově evidované" domy však nebyly zaneseny do gruntovních knih a je tedy zřejmé, že se jednalo o obecní chalupy nebo o příslušenství některých z usedlostí, které se do gruntovní evidence běžně nezapisovaly. Konkrétně se přitom jednalo o obecní chalupu s čp. 4, a domy s čp. 20 a s čp. 21. Kdy přesně byly tyto domy vystavěny však není možné zjistit. (pozn. domy s čp. 17, 18 a 19 jsou příslušny do lokality Petrův mlýn a Malý mlýn). 

Ještě před zánikem feudálního zřízení, v roce 1847, je do gruntovní knihy zapsán nový dům, kterým byla na návsi stojící chalupa Ludwiga Immerwola, které bylo domu přiděleno čp. 9 po původním domě s tímto čp., který předtím stával u usedlosti čp. 10 a který nepochybně mezitím zanikl, neboť jeho pozemková parcela již nebyla zanesena ani do pozemkového katastru. Na změnu v celkovém počtu domů tato změna ovšem neměla žádný vliv.

Vývoj v počtu poddanských usedlostí a obytných domů ve Slupečné podle údajů zapsaných v pozemkových knihách vyšebrodského kláštera (údaje bez lokality Petrům mlýn a Malý mlýn):

rok 1530 1635 1653 1713 1777 1826 1850
usedlosti / obyt.domy 10 10 10 11 13 13/18 ???*

*) Údaje z roku 1850 nebyly dosud přesně ověřeny. Orientačně však možno odkázat na pozn. 1.

Další změna v počtu domů a v sídelní struktuře ve Slupečné přichází až po vzniku místních obcí. V roce 1860 je do původních gruntovních knih, které se mezitím transformovaly do soudních knih pozemkových, zapsána chalupa Johanna Sigmunda Schnaudera s čp. 22 a v roce 1866 potom chalupa Johanna Sulzera s čp. 23. Obě tyto chalupy byly vystavěny v severní části osady v místě později známém jako Na pastvině (něm. Heuker). V roce 1880 je vystavěna na návsi zcela nová škola, které je úředně přiděleno čp. 24. Mezi léty 1881 a 1890 potom přibyl dům s čp. 25 v lokalitě Na pastvině. S celkem 25 domy se v osadě Slupečná (vč. lokality Petrův mlýn a Malý mlýn) setkáváme i na přelomu 19. a 20. století. V roce 1911 je do katastrální evidence zapsán nový dům s čp. 5 vystavěný za lesem směrem k Lipnu v lokalitě později pojmenované Ödbauer (dnes dům čp. 44 v Lipně), přičemž toto čp. bylo tomuto novému domu přiděleno po původní "obecní" kovárně, která mezitím musela zaniknout. Počátkem 20. století potom zaniká ještě dům s čp. 20.

Když v roce 1921 proběhlo první čsl. sčítání domů a obyvatelstva, bylo na území osady Slupečná zjištěno celkem 24 domů a 175 obyvatel. V číselné řadě 1 - 25 přitom chybí pouze již zmiňovaný dům s čp. 20, který musel s přihlédnutím k předchozím sčítáním provedeným ještě za dob monarchie zaniknout někdy mezi léty 1900 a 1910. 

V roce 1924 je z katastrální evidence vyřazena pozemková parcela, na které původně stával dům s čp. 18, tvořící jinak majatek vlastníka Petrova mlýna. Z tohoto lze celkem úspěšně dovozovat, že tento dům zanikl někdy mezi léty 1921, kdy byl ještě součástí sčítacího operátu, a rokem 1924, kdy byla pozemková parcela, na které stával, zrušena. Na přelomu 20. a 30. let byly ve Slupečné vystavěny další tři nové domy, které byly do katastrální evidence zapsány v roce 1931. Byl to dům z nově přiděleným čp. 18 vystavěný v místech, kde původně stávala obecní kovárna, dům s nově přiděleným čp. 20 a dům s čp. 26, oba vystavěné na návsi v blízkosti usedlosti čp. 1. Domy s čp. 18 a 20 však byly součástí sčítacího operátu z roku 1930 a musely v tomto roce již existovat. Při druhém meziválečném sčítání v roce 1930 je ve Slupečné zjištěno 25 domů.

Poslední známou změnou v sídelní struktuře osady Slupečná, která ještě byla zaznamenána do kastrální evidence, je potom výstavba dvou nových domů s čp. 27 a čp. 28. První z nich, dům čp. 27, byl vystavěn v blízkosti domu čp. 5 v lokalitě Ödbauer a do katastru byl i s pozemkem zapsán v roce 1937. Ještě předtím, v roce 1934, byl do katastru zapsán dům čp. 28 vystavěný jako samota kousek před Plískovem při cestě vedoucí do Studeného, označovaný též jako Oltrichter. Lze přitom předpokládat, že i dům s čp. 27 byl fakticky vystavěn již v roce 1934. Pozemková parcela č. st. 102, na které byl dům čp. 27 postaven, je přitom poslední stavbení parcelou v parcelním protokole pozemkové evidence pro celou katstrální obec Slupečná.

Sčítací operát říšského soupisu provedeného v roce 1939 potom dokládá existenci 28 obytných domů, které v té době měly úředně přidělená čp. 1 až 28. 

Archivní letecké měřické snímky z roku 1947 prokazují, že všechny domy s čp. 1 až 28 fakticky existovaly i po druhé světové válce a v době, kdy v podstatě celá ves Slupečná přešla pod správu Horského pastvinářského družstva z Jindřichova Hradce. Podle výsledků národního sčítání, které proběhlo v roce 1950, je však v tomto roce v celé osadě zjištěno jen pět obyvatelných domů. Které z původních domů to byly není prozatím zřejmé.

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva ve Slupečné podle oficiálních výsledků sčítání lidu. Údaje jsou včetně lokality Petrův mlýn a Malý mlýn. 

rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
domy 23 24 25 25 24 24 25 5
obyvatelé 169 156 145 154 159 175 182 27

K údajům z předchozích let viz pozn. 1.

Poznámky:

1) Místopisné sborníky charakterizují ves Slupečná co do počtu domů a obyvatel následovně: Schaller, 1789 - Lupetschin, Lobetschin, Lupetschlag - 18 domů; Sommer, 1841 - Lupetsching, Luppetschin - ves s 21 domy a 132 obyvateli; Palacký, 1848 (podle úředního soupisu z roku 1843) - Lupetsching - 21 domů a 136 obyvatel. Údaje jsou včetně domů v lokalitě Petrův mlýn a Malý mlýn.

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.

Podmínky použití informací:

Není-li u jednotlivých příspěvků, článků a ostatního textu uvedeno jinak, je veškerý textový obsah těchto webových stránek volně k dispozici a je zpřístupňován v rámci licence Creative Commons BY-SA 3.0 CZ. Obrazový obsah může být chráněn autorským zákonem. V případě zájmu o použití některého z obrázků či fotografie nás neváhejte kontaktovat.

CC BY-SA

Administrace

HISTORIA LIPENENSIS

Stránky věnované historii obce Lipno nad Vltavou