NA SVÍTILNÁCH (Fensterleuchten)
Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 18.4.2021)
Lokalita se nacházela na levém břehu řeky Vltavy mezi Lipenských zdvihem a místem, ve kterém tok řeky mění prudce směr z východního na jižní. Jedná se o historickou lokalitu, která původně patřila pod katasterní obec Loučovice (něm. Kienberg) a mezi místními byla známa spíše pod svým německým názvem Fensterleuchten nebo též Fensterleiten. Celá lokalita jako jedna z prvních ustoupila stavbě lipenské přehrady a v současné době se zde nachází rozvodna hyhroelektrárny a provozní budovy státního podniku Povodí Vltavy.
Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality
Stejně jako u lokality Waldl, prvním písemným pramenem, ze kterého lze najisto dovozovat existenci osídlení i v lokalitě Fensterleuchten, jsou rožmberské pozemkové knihy z poloviny 18. století, ze kterých vyplývá, že usedlosti zde vystavěné patřily zejména tzv. dominikalistům panství Rožmberk. Narozdíl od lokality Waldl je vša téměř jisté, že se jedná o vůbec první dochované písemné zmínky o osídlení této lokality.
Při vzniku místních obcí je celá původní katasterní obec Loučovice (něm. Kienberg) vč.lokality Na Svítilnách podřazena jako osada pod místní obec Bolechy (něm. Wullachen), pod kterou potom patří až do jejího přejmenování na Loučovice v roce 1951. Počátek příslušnosti lokality k nově vzniklé obci Lipno nad Vltavou je možné datovat na přelom 70. a 80. let 20. století.
Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu
Z pozemkových knih panství Rožmberk vyplývá, že jako vůbec první lidsé sídlo se v lokalitě objevuje samota Antona Wagnera, který zde v roce 1791 "zakoupil" pozemky od vlastníka rožmberského panství v lokalitě zvané Kienberger Fensterleichten za 15 zlatých, a to právě za účelem vystavění nové chalupy a hospodaření na zbylé výměře zakoupených pozemků. Samota Antona Wagnera je potom jedinou usedlostí v celé lokalitě i v době formování stabilního katastru na počátku 19. století. V té době již má samota přiděleno i číslo popisné 21. V rámci tzv. reambulace stabilního katastru, provedené koncem 19. století, je pak v lokalitě zanesen do katastrálního operátu další dům, který byl mezitím vystavěn na původním panském lesním pozemku na návrší skalní strže cca 150 metrů severním směrem od samoty (na pozemkové parcele s novým označením č. st. 35). K jeho původu se dosud nepodařilo vyhledat žádných vhodných pramenů.
Na významu celá lokalita nabývá v době, kdy byl v loučovickém Sv. Prokopu zřízen provoz papírenské továrny bratří Poráků. V blízkosti původní samoty je totiž zřízeno poměrně rozsáhlé složiště plaveného dříví a zejména pak vpusť plavebního kanálu směřujícího odsud až do Sv. Prokopa. Při prvním čsl. sčítání lidu v roce 1921 již původní samota (dům čp. 21) patří majiteli loučovické papírny E. Porákovi a jsou zde zřízeny celkem tři bytové jednotky, ve které bydlí rodiny jeho zaměstnanců (ve třech rodinách celkem 22 osob). Druhý z domů potom patří koláři Urbanu Wollnerovi, který zde žije se svojí rodinou (celkem 4 osoby).
Zbylé domy, které v lokalitě vyrostly v průběhu poloviny 20. století, se potom nacházely ještě více na sever a byly vystavěny na původní louce, která byla ještě v polovině 19. století majetkově připisována jako majetek Alberta Sulzerai ze Dvorečné N.c. 7 (původní pacela č. 471). Kdy přesně byly vystavěny se prozatím nepodařilo zjistit. S ohledem na čp. jednoho z domů, které bylo 123, je však téměř jisté, že to bylo až několik let po roce 1921 (poslední čp. domu při tomto sčítání pro osadu Loučovice, pod kterou patřily, bylo 83). Bližších informací se prozatím nepodařilo zjistit ani k původu dalšího domu, který byl přibližně ve stejné době vystavěn v blízkosti původní samoty.
Letecké měřičské snímky z let 1947 a 1949 prokazují, že se v té době v celé lokalitě nacházelo celkem 6 domů (staveb), mezi které patřily i oba dva původní domy (čp. 21 a 30). V roce 1952 jsou potom znatelná již jen torza těchto domů, které v následujících letech ustoupily stavbě vodního díla Lipno I s hydroelektrárnou.