NA STARTU K NOVÉ PODOBĚ OBCE (90. LÉTA 20. STOLETÍ)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 3.11.2022)

xxx

Pokračující individuální výstavba (obec do poloviny 90. let 20. století)

Započaté individuální výstavby v obci se změna politického režimu příliš nedotkla. I přes poměrně značný nárůst spotřebitelských cen a přes nedostatek stavebního materiálu spojený s výpadkem v činnosti některých státních podnků se v průběhu 1. pol. 90. let 20. století podařilo soukromým investorům (stavebníkům) dokončit v podstatě všechny stavby rodinných domů a rekreačních objektů, jejichž výstavba byla započata resp. povolena ještě před listopadem 1989. Pravdou ovšem zůstává, že některé z uvedených staveb i přesto nebyly vůbec zahájeny anebo nebyly nikdy dokončeny. Do jaké míry bylo toto ovlivněno změnou režimu a následnou inlací lze ovšem jen spekulovat.

Výstavba řadových rodinných domů v osadě Lipně nad Vltavou v její severní části na části původního pozemku parc. č. 75/1 nebyla ovlivněna vůbec a soukromým investorům se nakonec podařilo úspěšně dokončit všech 16 rodinných domů tak, jak byly naprojektovány a povoleny. Ještě předtím byl dokončen i nedaleký rodinný dům na parcele č. 455/2 (dům s čp. 52). Všechny tyto nově vystavěné domy se pak společně s již existující zástavbou v bezprostředním sousedství (domy čp. 43 a 44) staly součástí nově vzniklé rezidenční lokality lipenské části obce, pro kterou se již v době probíhající výstavby vžilo označení Na Zadlužilce.

Taktéž individuální výstavba v osadě Slupečná, povolená ještě před listopadovými událostmi roku 1989, probíhala víceméně bez větších komplikací. Ze tří rodinných domů však byly nakonec skutečně dokončeny jen dva z nich. Výstavba třetího domu byla sice zahájena, když stavba byla dovedena až do fáze vyzdění 1. NP, dům jako takový však nikdy dokončen nebyl. 

Zde bude tabulka s přehledem novostaveb rodinných (rezidenčních) domů ve Slupečné povolených před rokem 1989, které byly uvedeny do užívání v průběhu 90. let 20. století

Součástí individuální rodinné zástavby obce se v průběhu 90. let 20. stol. navíc staly také dva rodinné domy, k jejichž povolení došlo až po roce 1989, a které se tak svým původem staly vůbec prvními domy povolenými až v novodobé, porevoluční éře. Oba dva tyto domy byly vystavěny zcela mimo dosavadní rezidenční lokality obce a svým funkčním charakterem (funkce ve smyslu trvalého bydlení) byly jen dopňkovými stavbami k ostatním stavbám, které se tou dobou v místech jejch výstavby již nacházely. Prvním z těchto domů byl bungalov vystavěný v blízkosti kotviště lodní dopravy v lokalitě U Přístavu (rodinný dům s čp. 71), který se stal dopňkem pro ostatní stavby provozního a restauračního chrakteru, a druhým potom dům vystavěný v lokalitě V Průpichu (dům s čp. 74), který doplňoval zástavbu rekreačních chat, která se zde nacházela. A aby byl výčet rodinných domů nově vzniklých v průběhu první poloviny 90. let 20. století úplný, nelze opomenout přestavbu původní rekreační chaty ev.č. 109 v kobylnické chatové osadě, ze které se po poměrně rozsáhlé přestavbě a následné rekolaudaci stal nový rodinný dům s čp. 72.

Zde budou doplněny informace k průběhu a dokončení výstavby rekreačních domů ve slupečenské části U Rybníka.

xxx

K počátkům obnovy bytového fondu (lipenské sídliště v průběhu 90. let 20. století)

Po roce 1989 přešel pod správu obce v podstatě veškerý bytový fond, který se v obci nacházel. Jeho základem byly především byty nacházející se v bytových domech na lipenském sídlišti. Jednotlivé bytové jednotky, a ve své podstatě i celé domy, přitom tou dobou zcela odpovídaly tomu, jaká péče jim byla v průběhu předchozích desetiletích věnována. Díky prakticky nulovým investicích z předchozích let, když na úseku péče o jejich stav byly řešeny výhradně jen akutní a havarijní stavy, byly domy i byty po technické i stavebnístránce v katastrofálním stavu. Pokud se tedy obec měla v otázkách péče o bytový fond ubírat směrem ke zlepšení, mnohdy až nevyhovujících bytových podmínek obyvatel obce, bylo nutné technický stav bytových domů řešit; a to promtně. S ohledem na ne zrovna lichotivou situaci obecních financí (stávající i budoucí) však bylo zřejmé, že nezbytná obnova bytového fondu nebude otázkou několika málo let.

Řešením dané situace, ke kterému nakonec představitelé obce také přitoupili, byl odprodej části bytových domů s tím, že prodejem získané finanční prostředky budou použity mj. právě na obnovu bytového fondu. V podstatě jediným možným subjektem, který byl za dané situace připraven a ochoten část bytového fondu s předpokladem rozsáhlých investic do jeho obnovy převzít, byl v obci působící energetický podnik ČEZ, který nakonec od obce v roce 1991 odkoupil čtyři bytové domy typové řady T12 nacházející se v jižní části lipenského sídliště (bytové domy s čp. 8 až 11). Předmětem jednání byl sice i odprodej dalšího bytového domu (dům čp. 28), tento však nakonec realizován nebyl a dům tak zůstal v majetku obce. K postupné generální rekonstrukci všech čtyrech bytových domů přistoupil nový vlastník prakticky ihned po jejich faktickém převzetí. Tyto rekonstrukce, prováděné podle jednotného stavebního projektu a spočívající mj. v přístavbě podkrovních prostorů v nově navržených střechách doplněných poměrně masivními balkony, proběhly poměrně rychle, a v průběhu let 1992 - 1997 tak lipenské sídliště ve své jižní části získalo zcela novou podobu. Také díky charakteristickému barevnému provedení finální vrstvy nových omítek, když každý z domů byl proveden ve zcela jiné barvě, se "nové elektrárenské bytovky" staly na nějaký čas poměrně výraznou dominantou celého lipenského sídliště.

Cestou generální rekonstrukce bytových domů se vydala zaké lipenská obec. Jako první byl pro tento účel z domů v majetku obce, které se nacházely na lipenském sídlišti, vybrán bytový dům čp. 3. Výběru tohoto domu nahrávalo především to, že se v domě tou dobou nacházelo poměrně málo bytových jednotek, které bylo nutné před zahájením rekonstrukce uvolnit, neboť podstatnou část domu v minulosti tvořilo zázemí mateřské školky a po jejím přestěhování potom obecní knihovna a klub důchodců. S rekonstrukcí domu, pro kterou byla vybrána stavební firma Saremo Praha, bylo započato v roce 1995 a dokončena byla ve druhé polovině roku 1996. Ke zřízení nových bytových jednotek bylo využito také podkroví zcela nové střechy, které nwechalo vzniknout mj. bytu s dispozicí 1+4, který se do té doby v žádném z obecních domů nikdy nenacházel.

Když se v roce 1996, po poměrně zdlouhavém předchozím jednání se zástupci Ministerstva vnitra, podařilo bezplatně získat do obecního majetku objekt bývalého útvaru Pohraniční stráže (původní bytový dům čp. 39), bylo rozhodnuto, že dalším domem, který projde procesem přestavby, bude právě tento objekt. V jeho případě je však použití slovního spojení "rekonstrukce bytového domu" poněkud zavádějící, neboť v tomto případě šlo spíše o adaptaci nebytového domu na dům bytový. S přestavbou (adaptací) bylo započato v roce 1997 (?) a ukončena byla v roce 1998 (?). V rámci této investiční akce získala obec nejen celkem 14 zbrusu nových bytových jednotek různých dispozic (1+1 a 1+3), ale především značnou výhodu pro budoucí obnovu bytového fondu. Tím, že adaptovaný dům čp. 39 nebylo nutné před rekonstrukcí vyklízet (ve smyslu zajištění náhradního bydlení původním nájemníkům), a že po dokončení stavby bylo možné prakticky ihned vyklidit další bytový dům určený k rekonstrukci, nemusela obec řešit problémy, se kterými se potýkala při vyklízení domu čp. 3 spojené s hledáním náhradního bydlení.

V případě obecních bytových domů se jednalo pouze o počátek obnovy bytového fondu, která v obdobném duchu, jako u domů čp. 3, 39 a 7 pokračovala i v letech následujících.

xxx

Příprava území obce na další rozvoj

Měla-li se obec Lipno nad Vltavou ubírat zcela novým směrem, tedy směrem k prosperujícímu středisku cestovního ruchu odpovídajícímu nárokům blížícího se konce 20. století, bylo nezbytně nutné území obce na předpokládaný rozvoj náležitě připravit. A to jak po stránce technické, tak po stránce majetkově-právní, a především pak po stránce administrativní.

Inženýrské sítě

Jednoznačnou prioritou po stránce technické připravenosti obce bylo řešení katastrofálního stavu na úseku vodohospodářských sítí, zejména pak při likvidaci odpadních vod. Přesluhující, technologicky zastaralá a kapacitně nevyhovující čistírna odpadních vod (ČOV) umístěná v lokalitě lipenského přístaviště byla palčivým problémem, který bylo nutné řešit v co možná nejkratším časovém horizontu. Řešení problému se stávající ČOV přitom bylo důležtié nejen z hlediska předpokládaného rozvoje obce, ale i z hlediska bezproblémového fungování obce vyplývajícího z nároků již existující zástavby. Zastaralá a kapacitně zcela nedostačující ČOV přitoma byla také důvodem toho, proč byla pro obec vyhlášena tzv. stavební uzávěra. Vzhledem k tomu, že poloha a technologie stávající ČOV neumožňovala ani její rozšíření, ani její modernizaci, logickým důsledkem tohoto stavu tak bylo rozhodnutí vystavět ČOV zcela novou.

Výstavba nové ČOV byla zahájena koncem roku 1993, když pro její umístění byla vybrána lokalita v blízkosti původní biologické (retenční) nádrže pod slupečenskou vsí u silnice II/163. V průběhu roku 1994 se dodavatelské stavební firmě podařilo dokončit její stavební část. Z finančních důvodů však byla stavba chybějící technologické části v roce 1995 na nějakou dobu přeručena. Zcela dokončit a uvést do provozu se novou ČOV podařilo až v roce 1998. Náklady na její výstavbu dosáhly uctyhodných 38,1 mil. Kč a svým rozsahem se tak jednalo o jednu z největších investičních akcí v režii obce za celou dobu její novodobé historie. Stará ČOV byla po jejím odpojení od kanalizační sítě zbourána a odstraněna v průběhu podzimních měsíců roku 2000. Společností INFRAZET a.s., které byly likvidační práce lipenskou obcí zadány, byla současně provedena i nezbytná minimální sanace celé lokality.

Prakticky souběžně s výstavbou nové ČOV proběhla v obci v průběhu let 1993 až 1998 také výstavba nové kanalizační sítě. V rámci této akce byla část stávající jednotné kanalizace v Lipně nad Vltavou nově adaptována na kanalizaci dešťovou, která byla doplněna o zcela nově položenou kanalizaci splaškovou, připravnou na připojení k nově budované ČOV. V lokalitách plánovaného rozvoje a nově zamýslěné výstavby pak byla vystavěna zcela nová kanalizace splašková i dešťová. Páteří nově vybudované splaškové kanalizace se staly hlavní sběrač A, vedoucí ze stávajícího centra obce nad silnicí I/163 k nově budované ČOV, a hlavní sběrač B, položený pod obcí směrem k přístavišti zaústěný do nové čerpací stanice vedle staré ČOV, odkud byl souběžně s kanalizací veden i nový výtlak napojený v prostoru hlavní křižovatky na sběrač A. Po dokončení a spuštění nové ČOV byla původní splašková kanalizace v obci "převedena" do systému "dešťové" kanalizace s výústěním přímo do jezera v prostoru bývalé ČOV. Celkové náklady na obnovu kanalizační sítě spojenou s výstavbou kanalizační sítě zcela nové, jejímž účelem bylo mj. připravit na budoucí připojení v podstatě všechny, v té době známé lokality budoucí výstavby, dosáhly částky 27,4 mil. Kč a nová kanalizační síť se tak svým rozsahem připojila k největším investicím obce provedeným koncem 90. let 20. století.

Územní plán zóny z roku 1994

Zpracování nezbytně nutného územního plánu bylo obecním zastupitelstvem odsouhlaseno již v roce 1992. Jeho zpracování bylo zadáno projekční kanceláři AD VITAM - Prof. Ing. Vladimír Voráček. Počátkem roku 1994 však byla příprava tohoto významného dokumentu stále jen ve fázi B - Průzkumy, rozbory a analýzy. Průtahy při vytváření nového územního plánu tak vedly zástupce obce nakonec k tomu, že ve spolupráci a architekty českobudějovické projekční kanceláře Atliér 8000 s.r.o. vymezili část celého území obce (katastru), která měla v budoucnu tvořit předpokládané jádro dalšího rozvoje, a pro tuto část se rozhodli zpracovat "prozatimní", z hlediska legislativního však plnohodnotný a po všech stránkách využitelný, územní plán nižšího stupně (nižšího stupně ve smyslu zúžení rozsahu řešeného území) - tzv. územní plán zóny (zkr. ÚPn-Z). Část území obce, pro kterou měl být tento "provizorní" územní plán zpracován, byla v počátečních fázích přípravných prací označována jako zóna relaxace a zábavy.

Pro vymezenou zónu, která svým územím odpovídala přibližně trojúhelníku zátoka ústí Slupečného potoka - parkoviště nad fotbalovým hřištěm - přístviště lodní dopravy, byly definovány její základní části, z nichž každá měla podle zadání v budoucnu plnit určitý účel (funkci), když rozhodujícími hraničními mezníky při jejich vymezování byly zejména stávající páteřní komunikace, obzvláště pak hlavní silnice II/1963 označovaná jako Lipenská magistrála. V rámci celé zóny bylo definováno celkem pět dílčích částí, přičemž pro každou z nich se předpokládalo naprosto jiné funkční využití.

Proces tvorby "provizorního" územního  plánu byl završen na zasedání obecního zastupitelstva konaném dne 10. listopadu 1994, kdy byl nový územní plán schválen. Nový územní plán zóny, označované již jako zóna rozvoje obce, byl schválen společně s vyhláškou o závazných částech tohoto územního plánu. Oba dva tyto dokumenty se potom ve svém souhrnu staly na několik dalších let  zcela zásadním prostředkem přispívajícím k rozvoji obce směrem k předpokládnému cíly. Zcela nový uzemní plán z dílny projekční kanceláře Atelier 8000 s.r.o. řešil nové funkční vymezení a uspořádání ploch v části obce definované jako "zóna rozvoje", což bylo území o rozloze cca 65 - 70 hektarů v místech plánovaného nového jádra obce, a kromě nezbytných informací o zásadách organozace tohoto území, o postupech jeho využití a o podmínkách výstavby obsahoval navíc také tzv. developerské informace, ve kterých byly zcela jasně definovány základní technické a strategické údaje pro budoucí využití nově vymezených lokalit. Obecní vyhláškou potom byly formálně vymezeny závazné a směrné části nového územního plánu pro funkční a prostorové uspořádání a pro umisťování staveb ve všech devíti subzónách (subzóna A až I) a byly v ní vymezeny veřejně prospěšné stavby.

Celý územní plán přitom počítal s tzv. etapizací dalšího rozvoje obce, když byly vymezeny celkem čtyři etapy předpokládaného rozvoje - etapa I až IV. Etapovitost však nebyla nijak časově vymezena ani limitována a měla v sobě pouze odrážet předpokládanou četnost zájmu o dané území a reálnost vybudování potřebnbé infrastruktury. Jednotlivé etapy (jejich horizonty) tak byly vymezeny jen rámcově s tím, že by jedna etapa měla navazovat na druhou ve stanoveném pořadí, a vycházely především z hodnoty a připravenosti území a reálnosti výstavby. Nevržená etapovistost přitom nebyla pordmínkou a homla být v čase měněna. Logicky tak nebyly jednotlivé etapy rozvoje zahrnuty mezi závazné části nového územního plánu. V konečném důsledku pak byly jednotlivé subzóny přiřazeny do konkrétní etapy rozvoje.

Nová územně plánovací dokumentace byla následně zástupci obce použita jako "obchodní a vyjednávací nástroj" při hledání a oslovování investorů s cílem získat takové strategické investory, jejichž projekty by současně vedly k vybudování základní infarstruktury nově vymezených lokalit. Původní "provizorní" úzmení plán zóny byl v podstatě nezměněné podobě následně vtělen do nového územního plánu, k jehož schválení došlo v roce 1997.

Územní plán obce (sídelního útvaru) z roku 1997

Práce spojené s přípravami nového územního plánu pro celé katastráolní území obce pokračovaly v režii pražské projekční kanceláře AD VITAM i po schválení úzmeního plánu zóny rozvoje. Do příprav se však aktivně zapojili také autoři územního plánu zóny - projektanti z kanceláře Ateliér 8000 s.r.o., kteří se nakonec stali jeho konečnými spoluautory. Projekční kancelář Ateliér 8000 s.r.o. potom v konečné fázi tvorby nového územního plánu převzala funkci zpracovatele (zhotovitele). Nový územní plán pro celé území obce Lipno nad Vltavou, formálně jako územní plán sídelního útvaru (zkr. ÚPn-SÚ) byl obecním  zastupitelstvem schválen na zasedání konaném dne 17. září 1997.

Celé území obce bylo novým územním plánem organizováno z ucelených ploch, které byly primárně vymezeny navrhovaným dopravním skeletem tvořeným závazným systémem hlavních komunikací a směrnými komunikacemi obslužnými. Oproti územnímu plánu zóny již nebyly explicitně stanoveny žádné pomocné územně technické části řešeného území obce (tak jako v případě subzón u předešlého územního plánu), ale byly zcela jsně definovány a vymezeny pouze jednotlivé funkční bloky, v rámci kterých byly kromě podmínek funkčního využití definovány také regulační podmínky, podrobně rozvedené v příloze označované jako Kniha regulace. V této klnize potom byly kromě regulačních podmínek pro celkem 132 funkčních bloků rovněž upraveny závazné části nového územního plánu.

Také nový územní plán počítal s etapizací předpokládaného rozvoje obce. Oproti tomu předchozímu však již jednotlivé etapy konkretizoval jak z hlediska časového, tak z hlediska naplnění cílů rozvoje. V rámci první fáze, vymezenou plochami (bloky) označenými jako stávající stav a jako návrh, mělo k postupnému rozvoji dojít do roku 2010. Ve druhé fázi potom mělo dojít k rozvoji ploch (bloků) označovaných jako výhled. Okamžitý rozvoj výstavby měl být sice v těchto plochách možný, ovšem jen se souhlasem obecního zastupitestva. V poslední, třetí fázi, pak mělo dojít k rozvoji ploch (bloků) označovaných jako rezerva s tím, že tyto měly být závazně zastavitelné teprve po zastavění alespoň 50% ploch určených k zastavění v návrhových a výhledových částech území.

Předchozí územní plán zóny byl zcela inkrorporován do nového územního plánu. I po schválení nového územního plánu však zůstal v platnosti v tom smyslu, že pro některé bloky, které se nacházely v původní zóně rozvoje, byl i nadále detailnějším závazným podkladem zejmnéna pro prostorovou regulaci. Při změně stavebního zákona s účinností od 1.7.1998 pak původní plán převzal fakticky funkci regulačního plánu, a stal se taksoučástí navazující územně plánovací dokumentace.

xxx

Použité zdroje a literatura:

Na přípravě dalšího textu se aktuálně pracuje.