KRAMOLÍN (Gromaling)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace provedena dne 26.6.2021)

Historická lokalita Kramolín se nachází na SV úpatí stejnojmenného vrchu v nadmořské výšce cca 750 m n.m. a je vzdálena cca 1,8 km SSV směrem od centra obce. Optikou současných staveb je možné ji situovat do prostoru bývalé hlavní provozní budovy lyžařského areálu, dnes známé jako restaurace U Yettiho. V minulosti byl Kramolín typickou pošumavskou vesnicí s plně zemědělským charakterem. Kramolín sloužil jako sídlo stálých obyvatel (ves resp. osada) ještě na přelomu 50. - 60. let minulého století, když původní zemědské usedlosti byly po poválečném odsunu německy mluvících obyvatel částečně doosídleny. Díky své nevyhovující poloze ve vztahu k centru nově vybudované obce však postupně všechny původní obytné domy zcela zanikly a na jejich místě začal vznikat lyžařský areál, který ještě donedávna nesl taktéž jméno Kramolín, a několik dorbných staveb pro rekreaci. V současné době je možné centrum "novodobého" Kramolína situovat na samotný vrch kramolínského vrchu, kde se kromě hotelu a provozních budov lipenského lyžařského areálu nachází také jedna z novodobých turistických atrakcí obce, tedy Stezka korunami stromů. I díky těmto novodobým stavbám není na místě označovat Kramolín jako sídlo zcela zaniklé, ale jako sídlo částečně zaniklé (terminologií klasifikace CZ_RETRO tedy torzální historickou osadu převrstvenou druhotnou zástavbou). 

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

První písemné připomenutí lokality Kramolín pochází z roku 1459, kdy je rytířem Vojtěchem z Jílovic usedlém ve Chvalkově prodáván plat z této vsi a ze vsi Napajedla (Lopatné) vyšebrodskému klášteru. V roce 1507 je potom Kramolín připomínán také jako majetek českokrumlovského kláštera, kdy v tomto roce převádí Petr IV. z Rožmberka konventu tohoto kláštera roční plat na dvou poddaných, a to na Šimkovi Hostekovi z Kramolína a na Michalu Schaufflarovi ze mlýna pod Kramolínem (lokalita Edelemuhle), když tyto platy na sebe předtím pouze pro jistotu zapsal od jejic původních vlastníků Mikuláše a Jetřicha ze Stradova, kteří tyto platy klášteru věnovali. Příslušnost části poddaných z Kramolína pod klášter ve Vyšším Brodě a části pod klášter v Českém Krumlově potom dokládají zápisy do urbářů obou klášterů z 1. pol. 16. století (1521 pro klášetr českokrumlovský a 1530 pro klášter vyšebrodský). Tato pravá feudální roztříštěnost je potom s lokalitou Kramolín spojována až do zániku feudálního zřízení a vzniku místních obcí.

Zatímco příslušnost poddaných a jejich usedlostí pod vyšebrodský klášter je ve své podstatě nepřerušena po celou dobu feudálního zřízení, u poddaných a majetku původně spadajícího pod správu českokrumlovského kláštera došlo ke dvěma podstatným změnám, které byly zapříčiněny církevními reformami císaře Josefa II. V roce 1782 je totiž českokrumlovský klášter zrušen, veškerý jeho majetek císařem zkonfiskován a vložen do nově ustanoveného Náboženského fondu, v rámci kterého je potom i v násedujících letech spravován. V roce 1802 potom dochází k další významné změně, neboť původní klášterní statky kupuje kníže Josef ze Schwarzenberka, a přiřazuje je pod Krumlovské panství

Feduální roztříštěnost Kramolína se samozřejmě promítla i do systému správy celé lokality, neboť zatímco vyšebrodská část spadala po celou dobu pod příslušnost rychtářství Bolechy (v některých pramenem též  Hradoví nebo Jílovice), českokrumlovská část byla spravovánav rámci rychtářství ve Velkém Strážném.

Správa celé lokality byla sjednocena až při vzniku místních obcí v polovině 19. stol., kdy byly veškeré kramolínské usedlosti (včetně nedalekého mlýna Edelmuhle) jako jedna jediná osada podřazeny pod nově vzniklou místní obec Bolechy. Osadu této obce (resp. po jejím přejmenování na Loučovice obce tohoto jména) tvořila lokalita Kramolín až do roku 1964, kdy byla admnistrativně přeřazena pod obec Lipno nad Vltavou.

Z hlediska administrativně správního se osada Kramolín již od počátku 20. stol. dělila na tři místní části, kterými byly:

  • samotná ves Kramolín (něm. Gromaling);
  • lokalita nedalekého mlýna Edelmuhle s charakterem samoty;
  • lesní samota Urber Reithäusel, vystavěná poblíž vrchu Kaliště na jednom z lesních rejtů.

    Kramolín je jednou z mála historických lokalit, ke kterým se dochovaly písemné prameny obsahující i původní staročeské názvy. Známy jsou tak podoby názvu jako Kramolyn (listina z roku 1459), Kramolin (listina z roku 1507 resp. její přepis z roku 1687) nebo též Kromulin vietssi (urbář z roku 1521; přídomek "větší" je v této listině použit evidentně z důvodu odlišení od dalšího z Kramolínů, který se nacházel nedaleko Černé v Pošumaví, a který je ve stejné listině označen jako Kramolin mali), popř. i Gramolín (berní rula z roku 1654). V pozdějších, vesměs německy psaných pramenech se potom setkáváme již jen z německou podobou tohoto názvu, nejčastěji Gromaling, ale též Gramaling nebo Gromling či Gramling, popř. pouze poněmčené Grämolin Původní český název se potom objevuje až po vzniku čs. státu při zavedení dvojjazyčných nizvů jednotlivých obcí a osad.

    Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

    Ve vztahu k českokrumlovskému klášteru je možné s Kramolínem spojovat záznamy pouze ke dvěma poddanským usedlostem, když jednou z nich byl kramolínský mlýn Edelmuhle, který je ale posuzován a popisován jako historická lokalita samostatně. Druhou z těchto usedlostí potom byla usedlost v samotné vsi, které bylo v pozdějších dobách přiřazeno č.p. 2.

    Podle záznamů v berní rule (r. 1654) tato usedlost patřila Šimonovi z Gramolína (něm. Simon von Grämolin), přičemž podle této berní evidence náleželo k usedlosti 17 osevkových strychů polností. Při zakládání nových pozemkových knih úředníky Náboženského fondu v roce 1783 je kramolínská usedlost, původně patřící ke klášternímu zboží, připisována Simonu Kroiherovi (v orig.zapsán jako Kroyher či Kroyer). S jeho rodinou je potom usedlost spojována až do konce feudálního zřízení, když posledním poddaným usedlým na této usedlosti byl Martin Kroyer.

    Již v době formování stabilního katastru, kdy byl vlastníkem usedlosti Lorenz Kroiher, byl součástí této usedlosti ještě další obytný dům s úředně přiděleným č.p. 3. Vzhledem k tomu, že tento nový dům nebyl nikdy pojat do vrchností vedených pozemkových (gruntovních) knih, je naprosto zřejmé, že netvořil samostatnou poddanskou usedlost a že byl jen příslušenstvím selského statku s č.p. 2. K jeho původu nejsou prozatím známy žádné podrobnosti, pravděpodobně se ale jedná o původní "vejminek" selského statku s č.p. 2.

    Podle záznamů ve vyšebrodském urbáři z roku 1530 tvořily majetek kláštera v lokalitě Kramolín v polovině 16. století celkem tři poddanské usedlosti, v urbáři označované jako lenní (lat. feodo). Jejich držiteli v té době byli Linhart Weber, jistý Mikolasch a posledním z nich byl Jacob. Se třemi poddanskými usedlostmi spadajícími pod klášter ve Vyšším Brodě se potom setkáváme i v písemných pramenech z let následujících, a to napříč celým 17., 18. a 19. stoletím. Tyto usedlosti, postupem času přeměněné na velké selké statky, měly v minulosti úředně přidělena č.p. 1, 5 a 6.

    Podle evidence v berní rule (1654) byly kramolínské usedlosti pod vrchnostenskou správou vyšebrodského kláštera v držení Pavla Nypla, Vavřince Fayrera a Kašpara Kretschmera, kteří celkově obhospodařovali 53 výsevskových strychů rolí a k dispozici navíc měli 8 jiter lesů k palivovému dříví. Z výtahů poddanských fassí tereziánského katastru z roku 1713 se potom dozvídáme, že k těmto třem selským usedlostem patřilo celkem 46 strychů polí, 1.2 strychu lad, 17.1 strychu luk a 62 strychů lesů.

    Z indikačních skic nově formovaného stabilního katastru vyplývá, že ves Kramolín tvořily kromě čtyřech poddanských selských statků další obytné domy. Kromě již zmiňovaného domu s č.p. 3 to byla obecní chalupa stojící přímo na návsi (evidována jako dům č.p. 9) a dům přináležející ke statku s č.p. 5, kterému bylo úředně přiděleno č.p. 4. Ani jeden z těchto domů nebyl zapsán do gruntovních knih s reálným foliem. Z mapových podkladů reambulovaného stabilního katastru a následné pozemkové evidence je potom zřejmé, že na okraji vsi, v blízkosti statku s č.p. 1 a v prostoru SV směrem od návsi k Hodslavkému potoku vyrostly postupně další tři domy a že dům s č.p. 4 mezitím zanikl. Kdy přesně se tak stalo není z těchto podkladů zřejmé.

    Z mapových podkladů reambulovaného stabilního katastru zjišťujeme také přesné místo, kde byla v průběhu 2. pol. 19. stol. vystavěna chalupa, v následujících letech označovaná jako Urber Reithäusler. Tato byla vystavěna v blízkosti vrchu Kaliště na lesním rejtu (mýtině) tvořeném mj. i parcelou č. 331, kterou měl v době formování stbilního katastru v užívání kramolínský sedlák Johann Schimpel zvaný "Urba" (držitel statku č.p. 6). Kdy přesně byla tato chalupa (čp. 11) vystavěna není sice z těchto podkladů zřejmé, nicméně s přihlédnutím k tomu, že nově přidělené číslo stavební parcely (119) je jedno z posledních, které bylo do map stabilního katastru pro katasterní obec Bolechy dodatečně zakresleno, je velice pravděpodobné, že tomu tak bylo krátce předtím, než došlo k přechodu na novou pozemkovou evidenci (pozemkový katastr); tedy někdy kolem roku 1898. Název samoty potom dává tušit, že "chalupu na mýtině" (něm. Reithäusel) vystavěl sám Johann Schimpel, a to pravděpodobně pro svoji potřebu.

    Z podrobného operátu prvního čs. sčítání z roku 1921 vyplývá, že v rozhodný okamžik sčítání byly v Kramolíně jako obytné zjištěny domy s č.p. 1 - 3 a 5 - 11, přičemž domy s č.p. 3 a 10 tvořící příslušenství původních statků nebyly v této době vůbec obydlené. Chybějící čp. 4 je potom důkazem zániku původního domu s tímto číslem, který lze dovozovat již z pokladů katastrálních map stabilního katastru. V roce 1921 bylo tedy v Kramolíně v rámci sčítání zjistěno celkem 10 obytných domů, ve kterých bydlelo celkem 48 obyvyatel. Tyto celkové počty samozřejmě zahrnují i dva domy v lokalitě Edelmuhle a jejich obyvatele. Pro samotnou ves Kramolín a samotu Urber Reithausel tak uvedené počty činily 8 domů a 41 obyvatel. (Pozn. Druhý z domů v lokalitě Edelmuhle s č.p. 7 byl statisticky přiřazen pod ves Kramolín, proto se v některých zápisech objevuje informace, že v Edelmuhle byl v roce 1921 jen jeden dům a že ves Kramolín a samota Urber Reithausel měla celkem 8 + 1 dům).

    Při druhém meziválečném sčítání v roce 1930 je potom v Kramolíně zjištěno již jen 8 domů s 52 obyvateli, přičemž v samotné vsi to bylo 5 domů s 38 obyvateli a na samotě Urber Reithausel 1 dům se 4 obyvateli. Zbývající počty domů a obyvatel (tedy 2 domy a 10 obyvatel) potom připadají lokalitě Edelmuhle. Při posledním sčítání, při kterém se ještě zjišťovaly výsledky samostatně pro jednotlivé osady každé obce, a které proběho v roce 1950, má potom osada Kramolín již jen 4 obytné domy s celkem 24 obyvateli. 

    Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v Kramolíně podle oficiálních výsledků sčítání lidu. Počty jsou včetně lokalit Edelmuhle a Urber Reithäusel.:

    rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
    domy 12 11 11 10 10 10 8 4
    obyvatelé 68 73 67 61 60 48 52 24

    Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.

    Podmínky použití informací:

    Není-li u jednotlivých příspěvků, článků a ostatního textu uvedeno jinak, je veškerý textový obsah těchto webových stránek volně k dispozici a je zpřístupňován v rámci licence Creative Commons BY-SA 3.0 CZ. Obrazový obsah může být chráněn autorským zákonem. V případě zájmu o použití některého z obrázků či fotografie nás neváhejte kontaktovat.

    CC BY-SA

    Administrace

    HISTORIA LIPENENSIS

    Stránky věnované historii obce Lipno nad Vltavou