KOBYLNICE (Goblenz)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace provedena dne 13.7.2021)

Pomyslné centrum historické lokality Kobylnice, která bývala druhou největší osadou původní "slupečenské" obce, možno spojovat se stejnojmennou vsí, která se ještě v polovině 20. stol. nacházela na jihovýchodním svahu bezejmenného kopce na levém břehu řeky Vltavy v nadmořské výšce cca 770 m n.m., v místě vzdáleném vzdušnou čarou od současného centra obce přibližně 2,1 km západním směrem. Jádro samotné vsi, známé již v polovině 16. století, tvořily zemědělské usedlosti časem přeměněné na velké seslké statky. Postupem času se celá lokalita rozšířila o další usedlosti a chalupy rozeseté v okolí vsi, a to až do podoby, kterou si celá lokalita zachovala až do své přeměny v ryze rekreační oblast ve 2. pol. 20. století. Přestože samotná ves Kobylnice byla vyskoko nad zátopovou kótou lipenské přehradní nádrže, ani jí se nakonec nevyhnuly demolice původních velkých statků, které se tak, společně s nedalekým dvorem Mrakšov a chalupami, které byly fakticky zatopeny, staly obětí poválečného vývoje celé lipenské lokality. Nejen na místech původních statků, ale v podstatě na celém úbočí "kobylnického" vrchu přivráceném k lipenskému jezeru, byly postupně vystavěny rekreační chaty a podniková rekreační zařízení, jenž daly základ soudobé podobě celé lokality. Optikou klasifikace CZ_RETRO tak Kobylnice coby sídelní celek současné obce nese jednoznačně znaky torzální historické osady druhotně převrstvené především rekreační zástavbou různého druhu (od drobných staveb sloužících k individuální rekreaci, přes penziony a hotely až po rekreační resorty).

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

První písemnou zmínku o této lokalitě nacházíme v urbáři vyšebrodského kláštera z roku 1530, ve kterém jsou zapsány platební povinnosti také pro poddané ze vsi Kobylnice (v orig. lat. Villa Kobelenz). Pod vrchnostenskou správu vyšebrodského kláštera potom celá ves spadá až do zániku feudálního zřízení. V rámci vnitřní organizace klášterního velkostatku byla ves v počátcích podřazena pod rychtářství bolešské, od poloviny 17. století potom pod rychtářství slupečenské. Ze samotné vsi přitom pocházelo několik rychtářů.

Ani u vsi Kobylnice nenecházíme žádných pramenů, ze kterých by bylo možné dovozovat její pravou feudální roztříštěnost. Koncem 16. století jsou zmíněny kobylnické "statky" také v urbáři frymburského farního kostela spadajícího pod správu kláštera v rakouském Schläglu, nicméně spojitost drkolenských s touto vsí je ryze majetkového charakteru. Vyšebrodský klášter tak byl jediným patrimoniálním správcem, pod kterého kdy Kobylnice patřila.

Po zrušení poddanství spojeném se vznikem místních obcí ve 2. pol. 19 stol. se ves Kobylnice stává jako osada součástí nově ustanovené místní obce Slupečná, pod kterou potom spadá nepřetržitě až do konce roku 1957. K 1.1.1958 je potom nově osadou obce Lipno nad Vltavou, která Slupečnou formálně nahradila.

Z hlediska administrativně správního byla osada Kobylnice od počátku 20. století rozdělena na místní části, kterými byly:

  • ves Kobylnice (něm. Goblenz), což byla lokalita původní vsi; 
  • Mrakšov (Mörixhof), což byla lokalita odloučeného hospodářského dvora; tato lokalita je popisována a posuzována jako samostatná historická lokalita obce,
  • samostatně stojící usedlosti a domy, některé vykazující znaky samoty, roztroušené v okolí vsi všemi směry s těmito úředně uznanými názvy: Na Dvorské louce (In der Hofwies), Na Kovárně (In der Schmiede), Na Palouku (Auhäusel), Na Špici (Am Spitz), U Aloise (Beim Alois), U Leopolda (Beim Leopold), a Waldreith;
  • relativně odloučená samota Vltavská chalupa (Moldauhäusel), stojící v blízkosti řeky Vltavy naproti Novým Domkům;
  • zcela odloučená samota U Řehoře (Beim Gregor), stojící v blízkosti řeky Vtavy naproti Zadní Výtoni.

V historických písemných pramenech se setkáváme s ryze německou podobou názvu Goblenz či Koblenz, popř. s jejich odvozeninami. V česky psané lituratuře na přelomu 19. a 20. století se sice můžeme setkat i s českou podobou názvu Kobylice, nicméně úředně uznaný český název Kobylnice, užívaný do současné doby, přichází až se samostatným československým státem.

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

Ve vyšebrodském urbáři z roku 1530 jsou zapsány platy z pěti poddanských usedlostí. Pouze jediná z nich patřící poddanému Hansovi má však charakter usedlosti lenní (v orig. lat. feodo) a je tak otázkou, v jakém režimu zde byli usedlí zbývající čtyři poddaní Michel, Hansl, Wolfl a Mertl. Lze však oprávněně předpokládat, že do konce 16. stol. se všechny tyto usedlosti staly lenními, neboť zápisy týkající se jejich převodů, ať již tzv. prodejem či převzetím po smrti původního držitele, jsou na přelomu 16. a 17. století pravidelně zapisovány do tehdy vedených pozemkových knih kupních a sirotčích.

V roce 1637, když jsou vyšebrodskou vrchnostenskou kanceláří zavedeny pozemkové knihy nového druhu (tzv. gruntovní knihy), jsou pod vsí Kobylnice zaevidovány usedlosti Simandla Stokhingera, Reicharta Meraxbauera, Josepha Stoibera, Hansla Stoibera Michaela Meraxe. Počet usedlostí se tedy evidentně nezměnil, a celou ves tvořilo stále pět poddanských usedlostí. Podle Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 mělo žít v těchto pěti usedlostech celkem 28 osob starších deseti let, což při zohlednění průměrného počtu nezletilých dětí připadajícího v té době na jednu běžnou venkovskou rodinu dává cca 50 osob.

Berní rula z roku 1654 charakterizuje všech pět usedlých jako rolníky, jenž qualitates osedlého mají, kteří se předivem a plátnem živí. K jejich usedlostem, z nichž každá má 16 - 21 výsevkových strychů polí, patří celkem 93 těchto strychů dobré žitné půdy. Komisaři podílející se na sestavení této berní evidence sice poznamenali, že role jsou skromné, ale současně uvedli, že ty "nejpěknější dvory" (pravděpodobně dle rozlohy polí dvě největší usedlosti Samuela MeraxbaueraHanse Stoibera, každá o 21 stryších) jsou vším hospodářstvím dobře zaopatřené a že v nich i po 5 i 6 vozech mají.

Z tzv. exakvakačních výtahů z poddanských fassí katastru tereziánkého, které byly vyplňovány v letech 1712 - 1713, vyplává, že i počátkem 18. stol. je v Kobylnici stále jen pět hospodařících sedláků, kteří hospodařili na celkem 99.1 výsevkových stryších polí, 19 stryších lad, 2 stryších pastvin a 27 vozech luk. K tomu měli k dispozici 108.3 strychů lesa, což by bylo vůbec nejvíce ze všech historických lokalit pod správou slupečenského rychtáře. Jak však uvádějí poznámky k výtahu, 79.1 strychů lesa bylo tzv. obecních, tedy ve společném užívání a správě celé kobylnické občiny.

Ještě v průběhu doby, po kterou byla vedena nově založená gruntovní kniha (první zápisy v ní jsou datovány právě rokem 1713), a podle které byli držiteli původních pěti kobylnických usedlostí Jacob Stüppl, Jacob Stoiber, Lorentz Scherhausser, Thobias LeichtenmillnerGeorg Leichtenmillner, jsou do této knihy zapsány dvě nové poddanské usedlosti v podobě tzv. chalup (v orig. něm. Heÿßl). První z nich, chalupa Alberta Mörxbaura byla zapsána v roce 1746, druhá chalupa patřící Adamu Woisetschlägerovi potom v roce 1759. Ze zápisů k těmto chalupám však vyplývá, že tyto chalupy vznikly o něco dříve, než byl proveden jejich zápis do gruntovní knihy, když předtím se jednalo o tzv. obecní chalupu resp. o chalupu patřící jinak ke statku Sebastiana Stüpla. Vzhledem k tomu, že oběma chalupám byla při prvním přidělování čísel popisných přidělena čp. 8 a čp. 9, je možné konstatovat, že v 70. letech 18. stol. v Kobylnici stálo nejméně devět obytných domů. Zbývající dva domy však musely být příslušenstvím některého z pěti statků, kterým byla přidělena čp. 1, čp. 3, čp. 4, čp. 5 a čp. 7, neboť tyto zbývající domy nebyly jako samostatné usedlosti s přiděleným reálným foliem do pozemkových knih zapsány. Jisté je jen to, že to musely být domy s čp. 2 a čp. 6.

Když jsou počátkem 19. století prováděny přípravné a mapovací práce v rámci formování tzv. stabilního katastru (indikační skica je datována rokm 1826), je posledním čp. domů zakreslených na území, které tvoří ves Kobylnice, dům s čp. 13, v pozdějších dobách označovaný jako samota Moldauhäusel. Do mapových podkladů však nejsou vůbec zakresleny domy s čp. 6 a čp. 11 (resp. do indikační skicy nejsou tato čísla zapsána). Oproti tomu je možné celkem bez větších obtíží zjistit, že dům s čp. 2 je přílušenstvím statku čp. 3, když pravděpodobně se jedná o v minulosti vystavěný vejminek.

Vývoj v počtu poddanských usedlostí a obytných domů v Kobylnici podle údajů zapsaných v pozemkových knihách vyšebrodského kláštera:

rok 1530 1635 1653 1713 1777 1826 1850
usedlosti / obyt.domy 5 5 5 5 7/9 ??? * ??? *

*) Údaje z let 1826 a 1850 nebyly dosud přesně ověřeny. Orientačně však možno odkázat na pozn. 1.

V rámci reambulace jsou potom do mapových podkladů stabilního katastru postupně zakreslovány další obytné domy, které jsou v pozdějších dobách jako samoty označovány svými přízvisky (U Aloise, Na Dvorské louce atd.). Vrcholu sídelní struktury dosahuje celá ves (včetně lokality Mrakšov) koncem 19. století, kdy se zde nacházelo až 23 obytných domů. 

Při prvním čsl. sčítání lidu z roku 1921, ze kterého se dochovaly i podklady sčítacího operátu, je v Kobylnici coby osadě místní obce Slupečná zjištěno celkem 20 domů se 149 obyvateli. Po odečtení lokality Mrakšov, pod kterou podle statistických výkazů patřil jeden jediný dům, kterým byl nepochybně samotný statek (dvůr) s čp. 10 patřící v té době Ernstu Haslingerovi, se potom dostáváme k počtu 19 domů se 127 obyvateli pro samotnou ves Kobylnice, resp. pro celou tuto lokalitu bez zmiňovaného dvora. Z číselné čady přidělených čísel popisných 1 - 23 nebyly v rámci sčítání vůbec zjištěny domy s čp. 9, čp. 11 a čp. 13. Zajímavým údajem vzešlým z výsledků sčítání z roku 1921 je fakt, že v Kobylnici byl zjištěn jediný "Čechoslovák" v rámci celé místní obce Slupečná; více k tomuto viz pozn. 2.

Druhé meziválečné sčítání lidu, ke kterému došlo v roce 1930, přináší obdobné výsledky, jako sčítání předchozí. Ve 22 domech je zjištěno celkem 170 obyvatel, přičemž pro místní část Mrakšov jsou vykazovány již domy dva (s 25 obyvateli) a pro ves Kobylnice domů 11 (se 73 obyvateli). Oproti sčítání z roku 1921 tak v mezidobí přibyl v každé z těchto místních částí celé osady jeden obytný dům.

Výsledky prvního poválečného sčítání, ke kterému došlo v roce 1950, potom dokládají, že se narozdíl od jiných historických lokalit podařilo po odsunu původního německy mluvícího obyvatelstva doosídlit v podstatě celou původní osadu, byť celkový počet nově usídlených obyvatel nedosáhl ani poloviny počtu známeného ze 30. let 20. století. Letecké snímky z roku 1961 pootm dokládají nejen to, že všech pět původních staků bylo zbouráno a že v samotné vsi se již nacházejí jen stavby na místech původních chalup, ale i to, že na původních kobylnických polnostech již byla zahájena poměrně rozsáhlá výstavba rekreačních objektů, které jsou pro celou lokalitu typické i v současné době.

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v Kobylnici podle oficiálních výsledků sčítání lidu. Údaje jsou včetně lokality Mrakšov.

rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
domy 16 23 22 20 20 20 22 20
obyvatelé 94 134 145 140 143 149 170 83

K údajům z předchozích let viz pozn. 1.

Poznámky:

1) Místopisné sborníky charakterizují ves Kobylnice co do počtu domů a obyvatel následovně: Schaller, 1789 - Koblenz, Goblenz - 12 domů; Sommer, 1841 - Goblenz - ves o 14 domech s 99 obyvateli; Palacký, 1848 (podle úředního soupisu z roku 1843) - Goblenz - 14 domů a 89 obyvatel. 

2) K české národnosti se v rámci sčítání přihlásil pražský rodák Lothar Chvojka (nar. 1857), lakýrník, který se v okažik rozhodný pro sčítání (půlnoc z 15. na 16. února 1921) zdržoval na mrakšovském statku Ernsta Haslingera. V jeho případě však není možné hovořit o obyvateli Kobylnice v pravém slova smyslu, neboť byl pouze v rozhodný okamžik na Mrakšově přítomen (v orig. něm označen jako Nachbleiber), a jak vyplývá ze zápisu ve sčítacím archu pro mrakšovský statek, na Mrakšov se dostal v průběhu svého vandru (v orig. něm. auf der Durchwandrung). Šlo tedy pouze o náhodně přítomného, který byl i přesto v souladu s instrukcemi pojat mezi přítomné osoby do sčítacích archů; obdobně jako tomu bylo u návštěv či hostů v penzionech či jiných ubytovacích zařízeních. Jak vyplývá ze zápisu, jeho domovskou obcí byla Nová Ves (Neudorf) v okrese Písek. 

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.

Podmínky použití informací:

Není-li u jednotlivých příspěvků, článků a ostatního textu uvedeno jinak, je veškerý textový obsah těchto webových stránek volně k dispozici a je zpřístupňován v rámci licence Creative Commons BY-SA 3.0 CZ. Obrazový obsah může být chráněn autorským zákonem. V případě zájmu o použití některého z obrázků či fotografie nás neváhejte kontaktovat.

CC BY-SA

Administrace

HISTORIA LIPENENSIS

Stránky věnované historii obce Lipno nad Vltavou