K POČÁTKŮM FORMOVÁNÍ POVÁLEČNÉ PODOBY OBCE

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 29.9.2022)

XXX

Výstavba vodního díla a vznik nového lipenského sídliště

Nejzásadnějším zásahem do sídelních struktur na území současné obce v první dekádě po konci 2. světové války byla nepochybně výstavba vodního díla Lipno I. a s ní spojená výstavba zcela nového sídelního místa v podobě sídliště vystavěného tzv. na zelené louce v tehdejší slupečenské osadě Lipno.

Z čistě pragmatického hlediska se však sluší již na tomto místě upozornit na jeden, celkem významný a v dostupných pramenech ne vždy dostatečně prezentovaný fakt, který je s výstavbou lipenského vodního díla spojen. Tímto faktem je skutečnost, že přestože vodní dílo nese název po již zmiňované osadě náležející územně i správně pro tehdejší obec Slupečná, jenž byla až v roce 1958 formálně přejmenována na Lipno nad Vltavou, samotné vodní dílo ve smyslu stavby přehradní hráze s hydroelektrárnou se na území zmiňované slupečenské osady, potažmo na území původní obce, vůbec nenacházelo, když tento stav platil ještě nekolik let po dokončení stavby a napuštění přehradní nádrže.

Bez ohledu na shora uvedené, již samotné plány této výstavby se zcela zásadním způsobem dotkly nejen samotné lokality Lipno, ale i dalších osad, které v té době správní obec Slupečná tvořily. Jednalo se přitom především o ty lokality, jejichž zástavba se nacházela v bezprostřední blízkosti toku řeky Vltavy, resp. přímo v budoucí zátopové oblasti lipenské přehradní nádrže. V případě tehdejší obce Slupečná to byly, kromě samotné osady Lipno, také osada Slupečná, Kobylnice a Studené. U staveb, které se přímo nacházely v budoucí zátopové zóně, totiž již okamžikem rozhodnutí o realizaci stavby vodního díla byly zečetěny jejich osudy, neboť díky své poloze byly předurčeny k brzkému a definitivnímu zániku.

Přestože budoucí zátopová zóna zahrnovala poměrně značnou část území tehdejší obce Slupečná, samotná výstavba vodního díla se v tomo směru dotkla jen nepatrné části budov z celkové zástavby, která se v historických lokalitách obce tehdy nacházela. Jinými slovy, většiny původní zástavby nacházející se ve slupečenské části historických lokalit současné obce se předpokládané zatopení vůbec netýkalo.

Nutno ovšem podoktnout, že pro některé stavby v budoucí zátopové oblasti ještě samotný fakt, že v budoucnu dojde k jejich likvidaci a zatopení, neznamenal jejich okamžitý zánik, a svému popř. jinému účelu sloužily ještě řadu let poté, co byla stavba vodního díla zahájena, prakticky až do poslední možné chvíle. V tomto směru přitom nelze neznmínit zejména kobylnický velkostatek Mrakšov, který sloužil jako hospodářské centrum na místě působících zemědělských subjektů ve své podstatě až do úplného napuštění lipenské přehrady.

Kromě samotných staveb, které se nacházely přímo v buducí zátopové oblasti, se výstavba vodního díla nevyhnutelně dotkla i zástavby, která se nacházela mimo toto území. Změny v zástavbě tohoto druhu se nejvíce týkaly osady Lipno, která byla určena jako místo, kde vznikne středisko dělníků a firem podílejících se na výstavbě vodního díla, které bude po dokončení stavby adaptováno na zcela nové sídlo odpovídající představám moderní obce v duchu reálného soocialismu. Ne všech původních lipenských usedlostí, které se nenacházely v budoucí zátopové oblasti, se ale stavbení činnost spojená s výstavbou budoucího sídliště dotýkala bezprostředně, a některé z nich dokonce v téměř nezměněné podobě zůstaly součástí lipenské osady i po dokončení vodního díla a napuštění přehradní nádrže.

Přestože lze předpokládat, že převážná část původní lipenské zástavby sloužila v počátcích stavebních prací na vodním díle a při budování nového sídliště alespoň jako ubytovací objekty, když ještě ke dni 1. března 1950 bylo v celé osadě Lipno vykazováno celkem 7 obydlených, resp. obyvatelných budov (z původního počtu 9 domů), většina z nich byla nakonec přeci jen zbourána, anebo po stavební stránce zredukována jen na využitelné (obytné) části. Z obou původních selských statků, v jejichž lokaci bylo nakonec postaveno zcela nové energocentrum zajišťující vytápění nově vystavěných budov, zůstala nakonec zachována jen obytná část statku čp. 1 a přístavek stodoly statku čp. 3. Samota U Schneidera již v samých počátcích musela ustoupit stavbě zcela nové levobřežní silnice. Také samota U Stanzla byla již počátkem 50. let zcela zlikvidována. Proces výstavby vodního díla a nového sídliště tak v nezměněné podobě přečkaly jen samoty U Itzenewera (chalupa čp. 8) a U Ohlmana (chalupa čp. 5), které tak společně s již zmiňovanou obytnou budovou statku čp. 1 a s částí stodoly původního statku čp. 3 tvořily po dokončení stavebních prací na vodním díle jedinou původní lipenskou zástavbu. V případě samoty U Stanzla přitom nutno důvody zániku hledat jinde, než v přímé souvislosti s výstavbou, když v tomto směru možno hledat paralelu s osudy ostatních usedlostí nacházejících se na území ztehdejší obce Slupečná.

Pro budoucí podobu osady Lipno však nebyly ani tak podstatné budovy, které byly zbourány nebo změněny, ale především ty budovy, které byly v průběhu výstavby vodního díla vystavěny s tím, že i po dokončení stavby vodního díla budou nadále tvořit součást zcela nového sídla. A pokud bychom je měli na tomto místě alespoň stručně prezentovat, nelze nezačít zcela novými bytovými domy typizovaných řad T, které se i díky výběru lokace, ve které byly vystavěny, staly na dlouhou dobu nepřehlédnutelnou dominantou celé obce. Nebyly to však jen bytové domy, původně sloužící převážně jako ubytovny pro dělníky podílející se na stavbě vodního díla, které byly v rámci budování zcela nového sídla v lokalitě Lipno vystavěny již v počátcích budování vodního díla resp. v jeho průběhu. Mezi další, dalo by se říci doprovodné stavby, nutno počítat především budovu budoucího "hotelu", jak byla stavba sloužící primárně jako sídlo štábu hlavního stavebního dodvatele - podniku Vodních staveb - pracovně nazývána. Byly to však i stavby nezbytné infrastruktury, jako energocentrum (kotelna) nebo čistírna odpadních vod, anebo původní ubytovny, sloužící dělníkům realizačních firem ještě před dokončením typizovaných bytových domů. V neposlední řadě potom nelze opomenout ani stavbu velkokapacitní závodní jídelny, vystavěné v blízkosti již zmiňovaného "hotelu".

Ať již budeme na období výstavby lipenského vodního díla a nového liepenského sídliště nahlížet jako na období zániku původní zástavby napříč všemi všemi osadami tehdejší slupečenské obce, zejména však v osadě Lipno, anebo jako na oddobí vzniku zcela nového sídleního celku v podobě novodobého lipenského sídliště, jisté je jedno. Na výstavbu vodního díla je nutné nahlížet jako na fenomém v novodobé historii obce, který nemá v celé známé historii obce obdoby, a současně je nutné této etapaě v novodobé historii obce přisoudit roli hlavního "strůjce" zcela nové podoby současné obce Lipno nad Vltavou, její sídlení a stavební stránky nevyjímaje.

Vliv činnosti lesních a zemědělských subjektů na sídelní strukturu obce (40. a 50 léta 20. století)

Ne všechny změny v sídelní struktuře, ke kterým došlo v průběhu prvních několika let po skončení války a následně i v průběhu výstavby vodního díla přímo souvisely s plány a následnou výstavbou tohoto projektu. Podoba pozdější obce se v této době utvářela i vlivem dalších skutečností, ke kterým docházelo na pozadí tehdejších společensko politických událostí, spojených zejména s prosazováním vládních záměrů v oblasti představ o nové podobě jihočeského pohraničí. Pro území bývalé obce Slupečná byly tyto představy vrcholných státních přestavitelů vtěleny jednak do konceptu nové podoby lesního hospodářství realizovaného prostřednictvím státního lesního podniku, a především pak do konceptu velkokapacitní zemědělské výroby pastvinářského typu realizovaného skrze tzv. horská pastvinářská družstva, a následně do konceptu státních statků, na které byla po únorovém převzetí státní moci komunisty delegována správa státního zemědělského půdního fondu.

Hospodaření všech těchto subjektů se jednoznačně, a to v negativním slova smyslu, promítlo do rozsahu a technického stavu původní zástavby v jednotlivých osadách původní obce Slupečná. V některých sice méně, v některých pak více, o celkovém devastujícím účinku, jehož výsledkem byl v konečném důsledku prakticky totální zánik většiny staveb tvořících původní zástavbu obce Slupečné v podobě, v jaké se zde nacházela po konci druhé světové války a v jaké byla na tyto subjekty převedena, nemůže být žádných pochyb.

Lesní usedlosti a podnik Státní lesy a statky

Všechny, původně zemědělské usedlosti, předané po konfiskaci a následném vysídlení původního obyvatelstva do správy státní organizace Státní lesy a statky (zkr. SLS), byly zcela jednoznačně součástí lesních lokalit, které byly určeny k postupnému zalesnění v duchu přijatelé koncepce lesního hospodářství se státním lesním majetkem v blízkosti státní hranice s Rakouskem. Mezi tyto usedlosti se v rámci konfiskačního procesu dostaly také v podstatě všechny původní lesní usedlosti nacházející se v historických lokalitách obce. Tyto usedlosti byla charakteristické především tím, že se jednalo o relativně odloučené usedlosti (chalupy) s menší výměrou zemědělské půdy v bezprostředním sousedství obklopené jinak souvislým lesním porostem. Svým charakterem tak ve své podstatě tvořily jakési nežádoucí enklávy v jinak ucelených lesních plochách, což bylo nepochybně jedním z hlavních důvodů, které nakonec vedly k jejich zbourání a úplnému zániku.

Jakou roli v plánovaném procesu státní správy lesního majetku sehrály resp. měly sehrát obytné budovy a další stavby, které jednotlivé usedlosti tvořily, není prozatím sice přesně zjištěno, nicméně z dostupných zdrojů je zřejmé, že všechny tyto "lesní usedlosti", které se na území historických lokalit nacházely, byly v průběhu 50. let 20. století nakonec skutečně zbourány, a ještě v průběhu výstavby lipenského vodního díla jako takové přestaly existovat.

xxx

Zemědělsky orientované subjekty

Působení zemědělských subjektů, kterým byla po konfiskaci zemědělského majetku svěřena nejen správa zemědělské půdy a drobných lesních pozemků, ale i správa naprosté většiny usedlostí v rámci tehdejší obce Slupečná (původně včetně osady Lipno) - tedy Horského pastvinářského družstva pro okres Jindřichův Hradec, jenž tuto správu vykonával v letech 1946 až 1949, a Státních statků, kterým byla správa svěřena počínaje rokem 1949 - nebylo sice ve vztahu k původní zástavbě natolik devastující, že by zapříčinilo postupný zánik v podstatě veškerých původních staveb tvořících jednotlivé usedlosti, i v jejich případě však možno na základě dostupných zdrojů dojít k závěru, že za jejich působení na území původní obce Slupečná došlo k výrazné redukci původní zástavby. K redukci, která spočívala jak v úplném zbourání a zániku jednotlivých useldlostí, tak v jejich stavebních "úpravách" spočívajících zejéna v likvidaci, pravděpodobně nepotřebných, hospodářských zázemí (stodoly, stáje, apod.).

Porovnáme-li veškeré běžně dostupné zdroje, dojdeme přitom k závěru, že zmiňovanou redukci původní zástavby je možné s pravděpodobností blížící se jistotě přičítat až na vrub Státních statků, resp. osobám odpověným za jejich vedení, neboť jednotlivé usedlosti, kterých se zmiňovaná redukce (likvidace nebo stavbení úpravy) nakonec týkala, nevykazovaly ještě v době krátce po převzetí majetku od HPD vesměs žádné zjevné známky výrazného poškození (zde možno odkázat zejména na LMS z roku 1949). I přesto však například pro osadu Slupečná bylo již rok po převzetí majetku (tedy v roce 1950) v rámci národního sčítání zjištěno pouhých 5 obydlených, res. obyvatelných domů, což vede k oprávěné domněnce, že budovy ve Slupečné nebyly příliš využívány a chátraly již v době, kdy byly spravovány jindřichohradeckým HPD.

U ostatních osad, které byly i po roce 1950 nadále zcela spravovány v rámci majetkové podstaty svěřené Státním statkům (tedy osady Kobylnice, Plískov a Studené), nebyl podle výsledků zmiňovaného sčítání úbytek obydlených domů až tak dramatický (viz tabulku výše), když podstatu tohoto úbytku možno navíc přičítat zcela jiným faktorům, než byla správa ze strany HPD a Státních statků (poloha v zátopové oblasti a především majetek ve správě SLS). Kažodpádně v průběhu dalších 8 let došlo k natolik masivní redukci staveb tvořících jednotlivé usedlosti, že v polovině roku 1958 již fakticky neexistovala vůbec žádáná zástavba ani v osadě Plískov, ani v osadě Studené, a v rámci osad Slupečná a Kobylnice zůstaly fakticky zachovány již jen obytné budovy některých původních selských statků a některé chalupy. Ostatní zástavba byla touto dobou zcela zlikvidována anebo se namísto původních staveb nacházely již jen ruiny anebo zarostlá zbořeniště či rumiště).

Zde bude vložena tabulka se stručným popisem vývoje počtu staveb v jednotlivých osadách obce Slupečná v letech 1950 až 1958 a jejich technického stavu dle LMS.

Při hodnocení vývoje zástavby ve Slupečné v průběhu 50. let 20. století a posuzování toho, jak dalece byla zástavba zasažena činností Státních statků, nutno vzít v potaz také to, že v době, kdy na stavbě lipenského vodního díla kulminoval počet přítomných dělníků, měly provést Vodní stavby částečnou opravu několika zchátralých slupečenských domů za účelem rozšíření potřebné ubytovací kapacity. Podle zápisu provedeného do obecní kroniky se tak mělo stát v roce 1953. Kterých konkrétních domů se tato dočasná adaptace týkala však není zřejmé, neboť ve zmiňované zápise se uvádí pouze počet bytových jednotek, které takto za přispění havního dodavatele lipenské stavby ve slupečné vznikly.

"V roce 1953 vedení Vodních staveb na Lipně upravilo pro své zaměstnance 20 bytových jednotek ze starých polorozbořených domů ve Slupečné." (František Konopa, kronikář obce).

xxx

Použité zdroje a literatura:

Na přípravě dalšího textu se aktuálně pracuje.